Raymond Kaňa píše:Je fascinujúce sledovať kto a ako dokáže diplomaticky a fakticky reagovať (klobúk dole) na znôšku často až prkotín. Je to aj zaujímavé škola komunikácie, často ale aj "čistá psychiatria". Fakt zaujímavé čítanie. Kúzlo nechceného, pán Šulc ma aj skvelo pobavil konštatovaním: " že modelařina je a vždy byla o hledání chyb"... Teším sa, že to takto nemám a modelárinou sa bavím. Držím Eduardom palce, fičia výborne !

Zní to sice úsměvně, ale je to tak. Tenhle zvyk všechno sepsout a zkritizovat se vine jako červená nit celou historií plastikového modelářství. Když si projdete recenze ve starých Letectvích ze sedmdesátek osmdesátek, tak je to tam u každého nového modelu. Hup na něj a najít chyby. Pamatuju si, jak jsem měl jako kluk vždycky dilema, jestli napravovat nebo nenapravovat. Měl jsem až výčitky svědomí, že ti borci, co to tak znají přece vědí, co píšou. A já nic. Vždycky jsem se na to vybod, bo lenost zvítězila. Prozřel jsem až s Čajkou. Ten dvakrát zalomený řez trupem, který měl už tak opticky krátký trup zkrátit asi o milimetr, ve mě vyvolal osvícení. Došlo mi, že tomu chlapovi, co po mě tohle chce, akorát tak pěkně hrabe
No ale na druhou stranu mám za léta vydávání modelů odpozorované, že platí jistá nepřímá úměra, že čím víc se na modelu hledají chyby, tím líp se prodává. Nejhůř se vždycky prodávaly modely, na kterých se nic špatně nenašlo. Tak se o nich nemluvilo, bylo ticho po pěšině, a za pár týdnů po nich neštěk ani pes
No, a ještě mám takovou tezi, když už jsem se po ránu tak rozepsal. Ale neověřenou. Jsou lidi kritičtěji naladění, a ti bych řekl, že jsou vychovaní Letectvím a Kosmonautikou a Malým letectvem. A ti tolerantnější, co radši lepí než remcají, jsou zase odchovaní víc Ábíčkem a Vencou Šorelem. No ale jak říkám, je to jen teze, chtělo by to na její ověření nebo zavržení zpracovat nějakou studii
