Vl.Šulc píše: Na závěr ještě pár slov k přijímání inovací. Z mých zkušeností je reakce na inovace většinově negativní. Plyne to podle mě z obecné konzervativnosti modelářů a především oficiálních hodnotitelů, recenzentů. Ti jsou principielně zaměřeni (troufnu si přímo říct upnuti) na kritiku a a na hodnoceném produktu hledají především negativa. Ta nová věc obvykle v nějaké míře má, a přílišné zaměření se na tato negativa, ať už skutečná, nebo domnělá, pak brání v rozpoznání pozitiv. Proto říkám, že by se recenzenti měli naučit chválit, protože jejich současný (a letitý) styl hodnocení je pro chuť výrobních firem přinášet inovace až nebezpečný. Když za drahé peníze něco dlouhé měsíce nebo léta vyvíjíte a pak za to dostanete po hubě, tak vás to k nějakým inovacím moc nemotivuje. A věřte, že vím o čem mluvím, zažil jsem to tolikrát, že to ani nespočítám
Dobrý den, i když je Vaše odpověď určena p. Chmelíkovi, dovolím si zareagovat na jednu z uvedených částí. Pokud si vyhledám význam slova “recenze” dostanu v x obměnách zhruba tento výsledek:
” Recenze (z lat. re-censeó, (znovu) posoudit, zhodnotit) je písemný kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla. Autor recenze je recenzent. Recenze může být určena k publikaci, anebo .....”
Povšimněte si zejména slova “kritický”. Jinými slovy, recenzentovi vyčítáte, že se chová jako recenzent. Ale rozumím Vašemu pohledu na to, že někdy se zdá pohled recenzenta na určitou část věci velmi upnutý. Bohužel toto je velmi relativní pojem, 100 lidí má 100 chutí a co se Vám z pohledu výrobce zdá jako přehnaná kritika z pohledu recenzenta může být i velmi opatrné přešlapování nad tím, jak nazvat h0vn0 exkrementem. Zaplaťpánbůh já sám už nedělám recenze, ale mohu Vás ubezpečit, že míra tohoto vybalancování je asi na psaní to nejtěžší, s čím jsem se potkal. Nicméně naprosto nemohu souhlasit s Vaším výrokem, že recenzenti by se měli naučit chválit. Nemohou. Nesmí. V podstatě byste na to nakonec dojeli Vy. Uvedu příklad jedné firmy z oboru, která si výhrůžkami, tendenčními recenzemi a spřátelenými recenzenty udělala renomé, za které bych se já osobně styděl.
V naší firmě, pokud potřebujeme vodítko k určitému problému, velmi často k řešení příjimáme (i krátkodobě) skeptika nebo člověka naprosto mimo náš obor. Sám jsem se přesvědčil, že profesní slepota je pěkná svině a z kritiky právě těchto lidí (nebo obecně z kritiky vůbec) nakonec vzniknuly ty nejlepší věci, které nás posunuly, nebo nám tito lidé ukázali, že to o čem jsme si mysleli, kdovijaká to není bomba, byla naopak slepá ulička vývoje.
Podívejte se na to obráceně. I Eduard měl produkty, které považoval za best a za které, jak Vy píšete, “dostával po hubě” ale čas ukázal (a někdy i relativně docela krátký čas), že ti protivní recenzenti měli asi pravdu. Mám teď na mysli třeba samolepící lepty, ale našly by se i další věci.