ICM 1:72
Kat.č. 72205
Ki-21.Ia "Sally"
Japanese Heavy Bomber
Počátky vývoje letounu spadají do roku 1936, kdy japonská armáda vydala specifikaci na výrobu nového celokovového bombardovacího letadla. První ze dvou prototypů Ki-21 vzlétl 18. prosince 1936. Lišily se pouze podobou hřbetního střeleckého stanoviště. První byl vybaven polokulovitou střeleckou věží, druhý pak aerodynamicky výhodnějším protáhlým proskleným střelištěm s kulometem ráže 7,7 mm. Za pohon byly vybrány dva čtrnáctiválcové motory Ha-6 o výkonu po 615 kW. Na jaře roku 1937 byly oba letouny přemístěny na základnu Tačikawa, kde probíhaly srovnávací zkoušky s konkurenčním typem Nakadžima Ki-19. Podle výsledků testů byly prototypy Ki-21 upraveny, například zvětšením plochy kýlovky, nebo novým tvarem prosklené přídě trupu. Další prototypy a stroje vyrobené v ověřovací sérii měly instalované dvouhvězdicové čtrnáctiválcové pohonné jednotky Nakadžima Ha-5 KAI, dávající v hladině 4000 m výkon po 805 kW. V listopadu roku 1937 obdržela firma Micubiši objednávku na sériovou výrobu Ki-21-I. Na jaře roku 1938 začaly přicházet první stroje Ki-21-Ia k jednotkám. V armádě dostaly označení armádní těžký bombardér typ 97. Výroba nejprve probíhala v továrně Micubiši v Nagoji, od léta pak rovněž v závodě Nakadžima v Otě. Obrannou výzbroj tvořily tři kulomety typ 89 ráže 7,7 mm zavěšené v prosklení přídě, v horním a dolním střelišti. V říjnu 1939 přešli výrobci na produkci subverze Ki-21-Ib, jejíž střelci obsluhovali celkem pět kulometů. Čtvrtý sloužil ke střelbě z některého ze dvou okének na boku trupu, pátý byl dálkově ovládán ke střelbě z konce trupu. Pasivní ochrana byla posílena gumovými potahy, které částečně kryly nádrže a pancéřováním v prostorách osádky. Zvětšena byla pumovnice a výměra VOP a vztlakových klapek. Verze Ki-21-Ic měla opět rozšířenu hlavňovou výzbroj o další postranní kulomet ráže 7,7 mm. Do pumovnice přibyla přídavná nádrž pro 500 l paliva. Podvozek letadla vybavený většími koly byl zesílen. Zmenšení kapacity pumovnice bylo kompenzováno instalací čtyř externích závěsníků pro pumy ráže 50 kg. Na přelomu let 1940-41 byla ve výrobě zavedena verze Ki-21-IIa s novými dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Ha-101 o vzletovém výkonu 1119 kW. Zvětšené byly motorové gondoly, průměr třílistých vrtulí a šípovitost náběžné hrany křídla. Letouny Ki-21-IIb měly namísto dlouhého proskleného hřbetního střeliště otočnou střeleckou věž s účinnějším kulometem typ 1 ráže 12,7 mm. Některé Ki-21 měly upravený interiér pro dopravu až deseti pasažérů, které sloužily u civilního dopravce Dai Nippon Kókú K. K. Stroje bez hřbetních střelišť nesly označení MC-21-I a MC-21-II (Mitsubishi Commercial). Z typu Ki-21 byl dále odvozen vojenský dopravní letoun Micubiši Ki-57. Spojenci dali letounu kódový název Sally. Od roku 1942 již tyto stroje zastarávaly, avšak vyráběly se až do září 1944. V té době již sloužily především u výcvikových jednotek, případně byly letouny přestavěny na dopravní nebo výsadkové.
Novinka představuje dvoumotorový japonský bombardér Ki-21-Ia "Sally" v měřítku 1:72. Jedná se v pořadí o druhou variantu tohoto letadla od ukrajinského výrobce. Stavebnice využívá všechny rámečky z předchozí stavebnice (kat.č.72203) s tím, že k nim byl přidán jeden nový rámeček (F) obsahující novou ocasní část. Stavebnice je zabalena do standardní krabičky s výklopným víčkem a samostatně řešeným vrchním dílem obalu. Na jeho povrchu může modelář obdivovat krásně zpracovanou malbu samotného bombardéru v letu někde nad rozhlehlým územím Číny. Po otevření samotné krabičky uvnitř nalezneme sedm rámečků ze světle-šedé hmoty, jeden s transparentními díly, manuál a v něm vložený obtiskový aršík. Výlisky jsou z přiměřeně tvrdého plastu, čisté, menší otřepy jsem nalezl pouze na jednom díle hlavního podvozku (D36). Stopy po vyhazovačích jsou na místech kde moc modeláře nepotrápí a to na vnitřních stranách některých dílů. Rytí na povrchu je příjemně jemné k danému měřítku, některé detaily vystupují nad povrch letadla. Křídla jsou tvořeny ze dvou polovin, celek následně nalepíme na část vystupující z boční strany trupu. Křidélka, SOP a VOP jsou ve stavebnici odděleny a po menších úpravách je bude možné rozhýbat. Oba motory jsou krásně ztvárněny včetně žeber jednotlivých hlav válců, k nim doplníme jen potřebné rozvody. Obě šachty hlavního podvozku jsou ztvárněny detailně, u vzpěr bych si dával pozor při jejich oddělování z rámečku, aby nedošlo k jejich případnému poškození. Interiér trupu má z větší části naznačenou vnitřní konstrukci včetně vybavení, je škoda že po jeho uzavření nebude uvnitř skoro nic vidět. Kokpit je nadmíru dobře vybaven již v základu, ale zaslouží si doplnit o pásy pro všechny členy osádky od některého z výrobců doplňků. Přístrojovou desku a boční panel můžeme vylepšit pomocí budíků, které jsou umístěných na obtiskovém aršíku. Na levé straně trupu nalezneme otvor pro vlepení panelu s okénkem ve kterém může být umístěn kulomet. Na výběr jsou ve stavebnici dvě rozdílné varianty tohoto panelu, díly F1 a E11. S tím je potřeba počítat i při výběru zbarvení z manuálu. V případě umístění kulometu bude zapotřebí vyříznout otvor, tak jak výrobce upozorňuje v manuálu. Transparentní díly jsou krásně čiré a přiměřené tloušťky. Rámeček je zabalen samostatně do PE sáčku pro jeho lepší ochranu před případným poškozením. Manuál je vytištěn na 16 stranách ve formátu A4. Jednotlivé kroky modeláře provedou celou stavbou bez větších problémů. Pokud by si chtěl modelář vyřezat vlastní masky, může využít šablonu vytištěnou na straně č.12. Součástí je i barevný rozcestník pro několik výrobců barev (ICM, Revell, Tamiya), který usnadní práci s hledáním potřebných odstínu. Obtisky mají krásný soutisk a tenký krycí lak, nalezneme mezi nimi i budíky pro přístrojovou desku. Na výběr dal výrobce modelářům ze čtyř zajímavě zbarvených strojů:
- Ki-21Ia "Sally", 60th Sentai (60th Air Group), China, early 1939
- Ki-21Ia "Sally", 58th Sentai (58th Air Group), China, probably 1940
- Ki-21Ia "Sally", 14th Sentai (14th Air Group), China, late 1941
- Ki-21Ia "Sally", 105 Kyoiku Hiko Rentai (105th Training Flight Regiment) Hamamatsu, presumably 1942
Náhled na krabičku a manuál:
Manuál:
