Jooo, to by mě bavilo - jednou na Pantherech jsem fascinovaně zíral na ( a poslouchal ho ) Michala Křepelku, a říkal si, jak je možné nabýt tolik vědomostí o lidské tváři
. Problémem je u mě čas - jsem v práci o dost víc, než je dvojnásobek běžné pracovní doby ( nejde o workoholismus, mě to prostě i po čtvrt soletí ještě baví / tedy tehdy, když nejde o beznadějně beznadějné onemocnění /
) ...
Původně jsem chtěl Paula postavit na dřevo, pak na žulu, ale když jsem viděl tenhle kus zkamenělého dubu, přišla mi ta symbolika natolik silná, že jsem ho použil.
Pokud nenajdete něco, co by se muselo zásadně předělat, pokusím se nafotit lépe a dám do galerie
.