Stránka 1 z 1

Bodovací pravidla SMČR - 16. část - Znaky, kódy, popisky

PříspěvekNapsal: 11 srp 2014, 11:33
od Pavel Klouček
III.3 Znaky, kódy, popisky

Mnozí starší modeláři si jistě vzpomenou, že v dřívější podobě pravidel bylo označení a výstražné symboly rozděleno na dvě samostatné položky. Zejména s příchodem obliby strojů z první světové války se u nich začal objevovat handicap chybějících popisek a naopak dostatek různého jednotkového i osobního označení. Sloučením všeho týkajícího se obtisků (i když dnes v době masek už to tak striktně neplatí) se tak opět handicap podařilo lépe vybalancovat.

Hodnotí se zde vše týkající se označení strojů z pohledu státní i jednotkové příslušnosti (znaky, kódy jednotek, barevné značení jednotek, není-li natolik rozměrné, že spadne do zbarvení, viz předchozí články), kusového i personálního označení (sériová čísla, registrační značky, malůvky, sestřely, loga výrobců) a veškerého výstražného značení, tj. zejména popisek, výstražných symbolů atd. Do výstražných symbolů patří například i žluté konce vrtulí a do označení příslušnosti i žluté náběžné hrany u britských či japonských letadel z 2. SV. Patří sem i bílé rohy blatníků vozidel Wehrmachtu nebo přehozená vlajka přes vrchní část vozidla sloužící pro rozpoznávání z letadel.

Hodnotí se opět shoda se vzorem, tj. tvary, velikost, umístění a také kvalita provedení. K typickým kvalitativním problémům lze uvést například „stříbření“ laku obtisků (obtisk ne zcela přilne na povrch barvy a vzduch mezi obtiskem a povrchem vytváří našedlý nádech), příliš silnou vrstvu laku vystupující z povrchu či nekopírování povrchových detailů a paneláže (typicky chybějící prořezání do linek paneláže). Při aplikaci označení použitím masek se objevuje podstříknutí (není-li to schválně, například vozidla US Army na konci války byla názorným příkladem lakýrníků – začátečníků, kdy kromě kódů dokázali zastříkat barvou i široké okolí šablon – mělo by však být doloženo!). V hodnocení by měl být vždy nejprve kladen důraz na kvalitu (co do provedení i shody) a až následně na kvantitu.

Opět narážíme na podobný dotaz jako u dokládání zbarvení – co dělat, nemáme-li k dispozici pohled ze všech směrů. I zde je odpověď stejná, lze-li druhou stranu dedukovat (typicky třeba nárazníkové kódy US Army vpředu a vzadu atd.), není problém vyjít i z neúplného značení. Někdy lze i nekompletní číslo stroje dořešit podle pravidel jeho přidělování. Vždy je ale opět dobré napsat do stavební dokumentace pár slov jak modelář postupoval a proč. Horší situace nastává třeba u kódových písmen letounů RAF nebo našich meziválečných strojů, kdy na pravém boku mohlo být označení provedeno dvěma různými způsoby (RY-A nebo A-RY, B4 nebo 4B atd.). Zde opět jednoduchá rada – buď, existovalo-li jasné pravidlo pro jednotku, vyjít z jiných strojů nebo zvolit jinou předlohu, kde podobu problematické strany známe. Opět se ale nejedná o tak zásadní problém, kvůli kterému by měl jinak výborně zvládnutý model zcela propadnout. Chybějící část označení je prohřeškem rozhodně horším.

Body opět přidělujeme, může tak nastat i případ, že model obdrží nulu. Typicky například sovětské tanky z 2.SV nenesoucí na povrchu žádné viditelné označení ani výstražné symboly prostě není za co hodnotit, v takovém případě nelze než konstatovat, že soutěžící nezvolil vhodnou předlohu pro soutěžní model.

U civilních vozidel platí vše výše řečené, ale pro jistotu zdůrazněme, že u závodních vozů a motocyklů v této položce hodnotíme i všechny reklamní nápisy a loga na jejich povrchu atd., tedy mnohdy kromě podkladových barev prakticky celý povrch karoserie.