Peter DeSnek píše:rsuchan píše:To KiR: To sú krásne príbehy. Vyšlo by toho aj na knihu a myslím že bez problémov by to bol bestseller.
Snazim se tyhle pribehy vzdy kolem Silvestra hodit do clanku na MW.
Opravdu stoji za to.
No potěš....
Ale dovolím si přidat ještě jeden zážitek, který ale není můj... Stal se před cca 13 - 14 léty. Měli jsme pravidelné školení modelářů v letní restauraci, když si k nám přišel přisednout jeden kolega, který se stal cca půl roku předtím otcem. Přišel nám hrdě představit svého syna a rád si k nám přisedl. Po nějaké době začal jeho syn plakat, kolega chtěl jít domů, ale mi staří ženáči jsme ho přesvědčili, že je to zbytečné, že mu pomůžeme... A pomohli jsme, kolegův syn byl přebalen, dostal najíst, ale stále nějak pokňourával. Kolega nám oznámil, že "synovi rostou zoubky"... a prý jsem to byl já, kdo mu řekl, že když jsem byl malý a rostly mi zoubky, tak mi otec namočil dudlík do slivovice, která dásně dezinfikoala, zoubky přestaly bolet a já prý spal jako andělíček. Slovo dalo slovo, na stole byly nějaké fernety a tak kolega namočil dudlík do jedné z "půlek", dal synovi... a ejhle, ono to fungovalo. Kolegův syn usnul a mi mohli dále debatovat... Čas příjemně ubíhal, když si kolega náhle uvědomil, že jej "to moje zlatíčko čeká s večeří". Zaplatil a běžel k domovu... Další pokračování znám jen z vyprávění... Kolega prý dorazil domů, kde jej však nečekalo "zlatíčko", ale fúrie, která na něj hned ve dveřích vybafla: "Kde máš kluka?" Kolega vystřelil z domova a s vyplazeným jazykem sprintoval pro syna, který spokojeně spal v kočárku. Dodnes si ale nejsem jistý, zda se v kolegově případě nejednalo o úmysl...Totéž zopakoval i u své mladší dcery...a dosáhl toho, že byly jeho ženou a tchýní velice omezeny jeho rodičovské povinnosti.