Dornier Do-17Ka-1 VNVV (1/72 RS Models)
Napsal: 25 led 2016, 18:03Na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti mrazem... prostě jsem to dodělal pozdě a v mém podání to byla taková poněkud cimrmanovská stavba. Ač jsem to nezamýšlel, stal jsem se dalším průkopníkem slepých uliček, ale i tak se mi celkový výsledek docela líbí...
Pár postřehů ze stavby:
Stavebnice je relativně dosti detailní, obsahuje i lepty a resiny (resiny jsou hlavně do kokpitu a kompletní motory a středy vrtulí, plechy kokpit, motory, povrchové detaily, podvozky). Detaily jsou velmi pěkné a i do trupu bude trochu vidět. Stavbu jsem začal hodně hodně dlouho zpátky, ale ještě jsem dodělával Blochy a Jaky, tak se na ni dostalo až v půlce loňského roku.
Když nebudete kopyta jako já, tak se model nechá postavit za chvíli. Doteď nevím, jak jsem si tam mohl nasekat tolik chyb. Každopádně, Káčko je pro mě nejkrásnější Dornier a mám za to, že se někdy v budoucnu na nějaké ještě dostane (však to také létalo u Královského letectva Jugoslávie i partyzánů, o Chorvatsku nemluvě).
Tak a něco o předloze:
Jde o Do-17Ka-1 v Jugoslávii (v rámci VVKJ - Vazduhoplovstvo Vojske Kraljevine Jugoslavije) vedený pod původním číslem 3319 (W.Nr. 2399), 207.E (eskadrila), 63.BG (bombarderska grupa), 3.BP (bombarderski puk, do r. 1938 3. vazduhoplovni puk). Po porážce Jugoslávie byl dne 7. dubna1941 na letišti Petrovac ukořistěn Bulhary a dále sloužil (nebo, jak bude vidět dále, spíše nesloužil) v rámci 1/5 bombardirovičen orljak (VNVV - Vazdušni na Negovoto Veličestvo Vojski) pod ev. č. 13. Letadlo toho moc nenalétalo a když se po válce vracelo opačným směrem (Bulharsko -> Jugoslávie), mělo v rámci VNVV nalétáno 53,35 hod. Motor č. 1449 měl v Bulharsku nálet 98,40 hod a byl výrazně poškozen (dokumenty uvádějí 3. třídu poškození). Motor č. 1422 měl 100,40 hodin a ač byl ve výrazně lepším stavu, i tak potřeboval další péči. Na letounu chyběly části hydraulické soustavy podvozku, části mechanismu zavírání pumovnice, kyslíková maska, dva hasičáky a radiokompas. Ukotvení hlavní podvozkové nohy (nebo obou, to nevím) bylo poškozeno a tlumiče na hlavních nohách potřebovaly opravu. Pomocná palivová nádrž byla na mnoha místech děravá a palivová soustava byla poničena. Přes výše uvedené se s letadlem do Jugoslávie přelétnout nechalo.
"Můj" Dornier měl ještě jednu docela výraznou zvláštnost - ta žraločí tlama je opravdu namalována přes prosklení čumáku, je to velmi dobře vidět na fotografiích v publikaci Dornier Do-17 - The Yugoslav Story (Boris Ciglić, Dragan Savić) a v sešitu Aerosviat 17 (5/2002). V prvním jmenovaném zdroji jsou velmi pěkné fotky (a je to na pěkném papíře), a to i z doby působení stroje 3319 v rámci VVKJ, v druhém jsou zase portréty některých vojáků, kteří s Do-17K 5. pluku měli co do činění (polk. Stojkov, kapt. Cvetkov, fw. Preslavski, fw-šk Kračunov, nebo třeba i st.inž. Islia Sekulov při instruktáži mechaniků u motoru Mistral Major).
Výše uvedené jsem chtěl trochu zachovat na modelu... není příliš ušpiněný, je trochu obouchaný a narozdíl od návodu jsem ještě pod spodní bulharský svatoondřejský kříž nastříkl jiným odstínem modré barvy pole o maličko větší (ale podobného tvaru), než byl původní kosovský kříž. Horní stranu křídla ani druhou polovinu spodku jsem neřešil, protože po změně předpisu označování z dubna 1940 se velký znak nacházel jen na jedné pozici spodního křídla a malý na jedné nahoře. Malý znak, myslím, se pod označení nového uživatele vejít mohl, ale velký na spodní straně jistě ne.
Tak, to je asi tak všechno.
Ještě fotky:
Pár postřehů ze stavby:
Stavebnice je relativně dosti detailní, obsahuje i lepty a resiny (resiny jsou hlavně do kokpitu a kompletní motory a středy vrtulí, plechy kokpit, motory, povrchové detaily, podvozky). Detaily jsou velmi pěkné a i do trupu bude trochu vidět. Stavbu jsem začal hodně hodně dlouho zpátky, ale ještě jsem dodělával Blochy a Jaky, tak se na ni dostalo až v půlce loňského roku.
Když nebudete kopyta jako já, tak se model nechá postavit za chvíli. Doteď nevím, jak jsem si tam mohl nasekat tolik chyb. Každopádně, Káčko je pro mě nejkrásnější Dornier a mám za to, že se někdy v budoucnu na nějaké ještě dostane (však to také létalo u Královského letectva Jugoslávie i partyzánů, o Chorvatsku nemluvě).
Tak a něco o předloze:
Jde o Do-17Ka-1 v Jugoslávii (v rámci VVKJ - Vazduhoplovstvo Vojske Kraljevine Jugoslavije) vedený pod původním číslem 3319 (W.Nr. 2399), 207.E (eskadrila), 63.BG (bombarderska grupa), 3.BP (bombarderski puk, do r. 1938 3. vazduhoplovni puk). Po porážce Jugoslávie byl dne 7. dubna1941 na letišti Petrovac ukořistěn Bulhary a dále sloužil (nebo, jak bude vidět dále, spíše nesloužil) v rámci 1/5 bombardirovičen orljak (VNVV - Vazdušni na Negovoto Veličestvo Vojski) pod ev. č. 13. Letadlo toho moc nenalétalo a když se po válce vracelo opačným směrem (Bulharsko -> Jugoslávie), mělo v rámci VNVV nalétáno 53,35 hod. Motor č. 1449 měl v Bulharsku nálet 98,40 hod a byl výrazně poškozen (dokumenty uvádějí 3. třídu poškození). Motor č. 1422 měl 100,40 hodin a ač byl ve výrazně lepším stavu, i tak potřeboval další péči. Na letounu chyběly části hydraulické soustavy podvozku, části mechanismu zavírání pumovnice, kyslíková maska, dva hasičáky a radiokompas. Ukotvení hlavní podvozkové nohy (nebo obou, to nevím) bylo poškozeno a tlumiče na hlavních nohách potřebovaly opravu. Pomocná palivová nádrž byla na mnoha místech děravá a palivová soustava byla poničena. Přes výše uvedené se s letadlem do Jugoslávie přelétnout nechalo.
"Můj" Dornier měl ještě jednu docela výraznou zvláštnost - ta žraločí tlama je opravdu namalována přes prosklení čumáku, je to velmi dobře vidět na fotografiích v publikaci Dornier Do-17 - The Yugoslav Story (Boris Ciglić, Dragan Savić) a v sešitu Aerosviat 17 (5/2002). V prvním jmenovaném zdroji jsou velmi pěkné fotky (a je to na pěkném papíře), a to i z doby působení stroje 3319 v rámci VVKJ, v druhém jsou zase portréty některých vojáků, kteří s Do-17K 5. pluku měli co do činění (polk. Stojkov, kapt. Cvetkov, fw. Preslavski, fw-šk Kračunov, nebo třeba i st.inž. Islia Sekulov při instruktáži mechaniků u motoru Mistral Major).
Výše uvedené jsem chtěl trochu zachovat na modelu... není příliš ušpiněný, je trochu obouchaný a narozdíl od návodu jsem ještě pod spodní bulharský svatoondřejský kříž nastříkl jiným odstínem modré barvy pole o maličko větší (ale podobného tvaru), než byl původní kosovský kříž. Horní stranu křídla ani druhou polovinu spodku jsem neřešil, protože po změně předpisu označování z dubna 1940 se velký znak nacházel jen na jedné pozici spodního křídla a malý na jedné nahoře. Malý znak, myslím, se pod označení nového uživatele vejít mohl, ale velký na spodní straně jistě ne.
Tak, to je asi tak všechno.
Ještě fotky:
.
