Přišel čas na C-3A/B:
C-3A je uváděno jako verze určená převážně k výcviku, opravdu klasické Ačko opravdu mělo dvojí řízení, případně „boudu“ pro létání bez vidu, radiooperátor seděl v prostoru za piloty a v interiéru se údajně mělo nalézat až osm jednoduchých sedaček. Každopádně z vnějšku prakticky odpovídal verzi C-103C, tj. klasicky prosklená příď, na pravém boku čtyři okna a za nimi dveře. Existovalo však několik dalších podverzí.
První byla C-3AN určená pro výcvik radiooperátorů a navigátorů. Tyto stroje měly údajně obvykle jedno řízení, na trupu instalovanou astrokopuli s držákem sextantu a v interiéru navíc sklopný stolek na mapy na pravém boku. O podobě pravé strany zatím mnoho netuším, protože jsem zatím nenašel průkazné snímky na kus, kde bych měl potvrzenu verzi AN. Nejvíc jich je známých na stroj s imatrikulací OK-EXQ, ale pravá strana ani průhled dveřmi na snímcích prostě není. Osobně se ale domnívám, že by mohl mít páté okno na pravém boku v úrovni kupolky.
Dále tu máme fotoprůzkumnou verzi C-3AF. Ta opět měla mít řízení jen vlevo a celkem čtyři členy osádky. V břiše v prostoru centroplánu byly instalované tři kamery pro snímkování pod letadlem, jejich průzory byly chráněny elektricky odtahovatelnou roletou. Stroj by údajně měl mít astrokopuli a páté okno vpravo, pod ním pak kloubový závěs kulometu, jako u verze C-3B. Bohužel opět tato tvrzení nejsem schopen potvrdit či vyvrátit, protože nelze
Poslední subverzí je fotogrammetrický C-3AFG. Ten sloužil k leteckému snímkování a nejeden kus skončil svoji kariéru u aeroklubů, lze tedy jeho podobu určit poměrně dobře. Řízení vlevo, vpravo navigátor, který dálkově ovládal i kamery. V břiše by opět měl mít instalovanou trojici kamer s roletou přes objektivy. Celkem však mohl nést až sedm kamer včetně šikmého, bočního a dopředného snímkování. Na hřbetě trupu má stroj astrokopuli, na pravém boku pět oken, kdy pod posledním je vyjímatelný panel pro umístění kamery. Další vyjímatelný panel je vsazen do vstupních dveří na levém boku. Dveře na pravém boku chybí. Dalším dobrým identifikačním znakem je bohatší prosklení přídě, přibylo okno pod prostorem nožního řízení, pouze na levé straně pod pilotem byl úzký pruh plechu. Na pravém boku přídě je instalovaný derivometr – dlouhá vodorovně umístěná tyčka na dvou V-závěsech mířící před příď. V zádi trupu měla být instalována i tmavá komora, snad v prostoru pro zavazadla, kde nebyla okna. Otázkou však zůstává, zda existoval viditelný rozdíl mezi verzí AF a AFG či zda se opravdu jednalo o dvě odlišné verze.
Výrobně vznikl blok s výrobními čísly 301 až 370, ve kterém se mísí asi všechny výše uvedené verze. Dále je znám blok 381 až 393, o kterém se osobně domnívám, že vznikl pro tuto verzi jako první, snad ještě z pokračování nebo dokončení válečné produkce. Proč tomu tak je – stroj v.č. 381 byl zničen katastrofou u Poděbrad v prosinci 1945, tady v době, kdy oficiálně existovala jen série C-103C a první kusy C-103A/B. Také další kusy této série mají zaznamenány nehody a další události poměrně brzy, z mého pohledu dříve, než by mohla být dovyrobena předchozí řada výrobních čísel. Z proluky výrobních čísel 371 až 380 Irra uvádí pouze jeden záznam pro v.č. 377, ale při množství chyb v dobových záznamech může klidně jít o chybný přepis. Z ostatních kusů třístovkové série totiž chybí záznamy už jen u tří kusů (v.č. 326, 337 a 350) a zde by se mohlo jednat, podobně jako u C-103A v.č. 214 o export do Maďarska, kam mělo směřovat celkem 6 kusů C-3/103.
Dalšími dvěma výrobními bloky byly v.č. 501 až 520 a 601 až 630. Ty vznikaly později, první série od září 1949 po duben 1950, druhá pak počátkem roku 1950. Minimálně šestistovková série byla vyráběna v Letovu. Podle záznamů to vypadá, že pětistovková série byla vyrobena ve verzi AN a šestistovková ve verzi AF/AFG.
Pak tu máme bombardovací verzi C-3B. Ta se identifikuje zejména podle kruhové základny pro střeleckou věž za kabinou. Horní panel kabiny má vypouklou kapku, v zádi trupu astrokopule. Na pravém boku je pět oken bez dveří, pod pátým oknem kruhové zahloubení obsahující kloubový závěs kulometu. V centroplánu je umístěna pumovnice, případně bylo možné instalovat závěsníky vnější. Věží byl v naší výrobě kritický nedostatek, údajně pouhých deset kusů, měla je tedy obdržet pouze výrobní čísla 401 až 410. Ze záznamů lze vysledovat přítomnost věže i u vyšších výrobních čísel, např. 420. Zda k její instalaci došlo později přehozením z jiného kusu nebo zda se podařilo sehnat věží víc netuším. Prvních snad patnáct kusů mělo být také vybaveno dvojicí pevně instalovaných kulometů pod přídí. U dalších kusů se již pevné zbraně neinstalovaly. Na některých snímcích však lze objevit krytky přes výstupní kanály.
Subverzí odvozenou z bombardovacího typu byla C-3BV určená k vlekání cvičných terčů. Z vnějšku byla asi velmi podobná Bčku, uvnitř trupu pak byl instalovaný buben z vlečným lanem a tři další náhradní cívky a lano bylo opatřeno sekacím zařízením pro případ nouze. Lano vystupovalo pod trupem a vlečný terč se údajně také instaloval pro start pod záď trupu.
Výrobní bloky verze B/BV byly 401 až 450 a 701 až 720. Sedmistovkový blok byl celý vyroben ve verzi BV, v prvním bloku byly verze namíchané. Sedmistovkový blok byl opět vyráběn v Letovu a Opravnách Kbely.
Literatura obvykle uvádí, že po válce v Československu vzniklo 179 kusů Síblů. Tyhle počty však poněkud nesedí. Počítejte se mnou – 14 ks C-103C, 34ks C-103A/B, 133 ks C-103A a 70ks C-3B. Mě to v součtu vychází na 251ks. Jak k tomu nižšímu číslu dojít? No vychází mi to na vynechání vyšších výrobních bloků C-3A/B vyráběných o rok až dva později, tj. počítány by byly pouze kusy vyrobené firmou Aero s přispěním ČKD. Pak se dostaneme k číslu 181 a otázkou je, zda existovaly kusy výrobních čísel 201 až 203.
V dalším asi nemá význam vypisovat všechny kusy podle výrobních čísel s jejich vojenskou kariérou. Případní zájemci si to vyhledají v knize od Jakabu. Vytáhl bych pouze kusy, které se následně dostaly do civilního provozu nebo se u nich objevila nějaká jiná zajímavost. Verze B/BV pravděpodobně vojenskou kariéru neopustily a končily na šrotištích. Nejsou ani záznamy o jejich případném odprodeji. Jediným zajímavým kusem tak bude v.č. 409, torzo jeho trupu se dochovalo jako zahradní domek a v současnosti postupně probíhá rekonstrukce do původní podoby C-3B.