Nakajima C3N - menšia sestra Kate
Napsal: 09 úno 2012, 20:55Nakajima C3N1
九七式舰上侦察机 / Kjúnana šiki kandžó teisacuki / palubní průzkumný letoun typ 97
Historie:
Technickými specifikacemi 10-Shi z konce roku 1935 požadovalo japonské námořní letectvo po výrobcích letecké techniky jednak torpédový bombardér a zároveň také průzkumný letoun pro letadlové lodě.
Společnost Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha se přihlásila do soutěže na palubní torpédový bombardér. Projekt bombardéru byl v továrně pracovně označen písmenem "K", na projektu pracoval konstrukční tým pod vedením inženýra Katsuji Nakamury a výsledkem byl letoun Nakajima B5N1.
Druhý tým, který vedl inženýr Yasudo Fukuda, pracoval na projektu průzkumného letounu, tento projekt byl pracovně označen písmenem "S". Objednávka projektu průzkumného letounu byla bez soutěže zadány přímo společnosti Nakajima, a o něco později byla ještě předána objednávka na stavbu dvou prototypů.
Technické požadavky na průzkumný letoun omezovaly rozpětí letounu na maximálně 14 metrů, délku trupu do 10 metrů, Kaigun Koku Hombu dále požadovalo tříčlennou osádku, což s ohledem na navigaci nad rozsáhlými plochami oceánu považuji za správné. Maximální rychlost měla být nejméně na úrovni 370 km/h a dolet 2 200 km. Technické požadavky specifikací 10-Shi umožnily konstruktérům výběr ze dvou typů motorů - Nakajima Hikari nebo konkurenční Mitsubishi Kasai.
Oba konstrukční týmy začaly pracovat počátkem roku 1936 a průzkumný letoun brzy získal náskok - konstruktéři se rozhodli upravit již existující, ale dosud nevyužitý projekt lehkého armádního bombardéru Nakajima Ki-31.
Ke cti vedení továrny Nakajima nutno říci, že oba týmy spolu opravdu maximálně spolupracovaly, pravidelně docházelo k výměně jednotlivých konstrukčních řešení a zároveň bylo pamatováno na jakousi unifikovanost dílů a součástek pro oba letouny, tím se měla zjednodušit samotná výroba a také pozdější opravy v polních podmínkách, např. pohonná jednotka i s motorovým ložem byla u obou letounů shodná.
Jako první se ve druhé polovině roku 1936 se dostal do vzduchu a následně byl zalétán strategický průzkumný letoun. Letoun měl operovat z palub letadlových lodí, proto byly jeho rozměry limitovány. Zajímavostí, a pro mne trochu záhadou je pevný podvozek, musíme si uvědomit, že obranou lehce ozbrojeného letounu měla být zajména vysoká rychlost, ale té zase pevný podvozek bránil svým odporem vzduchu za letu.
Zalétání obou průzkumných prototypů bylo takřka bezproblémové, nebyly zjištěny žádné podstatné závady. Oba stroje byly brzy odeslány na vyzkoušení v boji do Číny, personálem byly letouny oblíbeny, v Číně oba letouny s úspěchem sloužily v letech 1937-1940 v oblasti Šanghaje.
K sériové výrobě však nedošlo. Osudovou ránu prototypům C3N1 zasadil sourozenec bombardér B5N1, svým zavedením do výzbroje. Námořní letectvo, již při zkouškách, nabylo přesvědčení, že nové palubní bombardéry dokáží plnit i průzkumné úkoly a tudíž je zbytečné zavádět do výzbroje dva typy letadel, C3N1 se proto již dále nevyráběl. Teprve později námořní letectvo zjistilo, že bombardérů mělo trvalý nedostatek a navíc bombardéry nestačí svým doletem na dlouhé průzkumné lety. To byl také důvod, proč došlo k nákupu upravených pozemních letadel Mitsubishi Ki 15 Babs, námořnictvo je znalo pod označením C5M (20 ks C5M1 a 30 ks C5M2).
九七式舰上侦察机 / Kjúnana šiki kandžó teisacuki / palubní průzkumný letoun typ 97
Historie:
Technickými specifikacemi 10-Shi z konce roku 1935 požadovalo japonské námořní letectvo po výrobcích letecké techniky jednak torpédový bombardér a zároveň také průzkumný letoun pro letadlové lodě.
Společnost Nakajima Hikoki Kabushiki Kaisha se přihlásila do soutěže na palubní torpédový bombardér. Projekt bombardéru byl v továrně pracovně označen písmenem "K", na projektu pracoval konstrukční tým pod vedením inženýra Katsuji Nakamury a výsledkem byl letoun Nakajima B5N1.
Druhý tým, který vedl inženýr Yasudo Fukuda, pracoval na projektu průzkumného letounu, tento projekt byl pracovně označen písmenem "S". Objednávka projektu průzkumného letounu byla bez soutěže zadány přímo společnosti Nakajima, a o něco později byla ještě předána objednávka na stavbu dvou prototypů.
Technické požadavky na průzkumný letoun omezovaly rozpětí letounu na maximálně 14 metrů, délku trupu do 10 metrů, Kaigun Koku Hombu dále požadovalo tříčlennou osádku, což s ohledem na navigaci nad rozsáhlými plochami oceánu považuji za správné. Maximální rychlost měla být nejméně na úrovni 370 km/h a dolet 2 200 km. Technické požadavky specifikací 10-Shi umožnily konstruktérům výběr ze dvou typů motorů - Nakajima Hikari nebo konkurenční Mitsubishi Kasai.
Oba konstrukční týmy začaly pracovat počátkem roku 1936 a průzkumný letoun brzy získal náskok - konstruktéři se rozhodli upravit již existující, ale dosud nevyužitý projekt lehkého armádního bombardéru Nakajima Ki-31.
Ke cti vedení továrny Nakajima nutno říci, že oba týmy spolu opravdu maximálně spolupracovaly, pravidelně docházelo k výměně jednotlivých konstrukčních řešení a zároveň bylo pamatováno na jakousi unifikovanost dílů a součástek pro oba letouny, tím se měla zjednodušit samotná výroba a také pozdější opravy v polních podmínkách, např. pohonná jednotka i s motorovým ložem byla u obou letounů shodná.
Jako první se ve druhé polovině roku 1936 se dostal do vzduchu a následně byl zalétán strategický průzkumný letoun. Letoun měl operovat z palub letadlových lodí, proto byly jeho rozměry limitovány. Zajímavostí, a pro mne trochu záhadou je pevný podvozek, musíme si uvědomit, že obranou lehce ozbrojeného letounu měla být zajména vysoká rychlost, ale té zase pevný podvozek bránil svým odporem vzduchu za letu.
Zalétání obou průzkumných prototypů bylo takřka bezproblémové, nebyly zjištěny žádné podstatné závady. Oba stroje byly brzy odeslány na vyzkoušení v boji do Číny, personálem byly letouny oblíbeny, v Číně oba letouny s úspěchem sloužily v letech 1937-1940 v oblasti Šanghaje.
K sériové výrobě však nedošlo. Osudovou ránu prototypům C3N1 zasadil sourozenec bombardér B5N1, svým zavedením do výzbroje. Námořní letectvo, již při zkouškách, nabylo přesvědčení, že nové palubní bombardéry dokáží plnit i průzkumné úkoly a tudíž je zbytečné zavádět do výzbroje dva typy letadel, C3N1 se proto již dále nevyráběl. Teprve později námořní letectvo zjistilo, že bombardérů mělo trvalý nedostatek a navíc bombardéry nestačí svým doletem na dlouhé průzkumné lety. To byl také důvod, proč došlo k nákupu upravených pozemních letadel Mitsubishi Ki 15 Babs, námořnictvo je znalo pod označením C5M (20 ks C5M1 a 30 ks C5M2).