Diskusní fórum modelářů

Pokus o rekonstrukci šlechtického sídla z šedesátých let 13. století inspirovaný výsledky archeologického průzkumu, který v sedmdesátých letech 20. století vedl PhDr. Josef Unger, CSc.

(... tak už v tom zase lítám...)
Po půlročním nudném hledání zejména po knihovnách muzeí a rozhodování co a jak, konečně nastala tvůrčí a výtvarná fáze – a to mě baví. Rozhodl jsem se tentokrát pro něco menšího, odpočinkového a také co nejvíc dřevěného. Nakonec jsem váhal mezi Rumberkem a Koválovem; průzkum Koválova byl podstatně rozsáhlejší. Navíc to byl objekt typu motte – vše tak zapadá do mého přání stavět už jen modely reálných sídel a také ukázek z hradní typologie.
Co se o Koválově ví: terénní dispozice tří stavebních fází a půdorysy jednotlivých objektů. Archeologické nálezy částečně dokládají konstrukční prvky a také společenskou úroveň majitele. Podle nálezů lze odvodit k čemu jednotlivé objekty sloužily i jak byly zařízeny.
Co se o Koválově neví: výška budov - odhaduje se jen podle mohutnosti základů. Nic nezůstalo z obvodové hradby a brány; jejich konstrukce se odhaduje podle ojedinělých nálezů v zahraničí.
Inspiraci jsem nacházel víc ve výtvarných představách podobných objektů od Rostislava Vojkovského než v zahraničních rekonstrukcích motte.
Rád bych k podobné modelařině nalákal i další zájemce (už vím, že jsou!), proto jsem se rozhodl, že tu na modelforu stavbu podrobně zdokumentuji. Těm, kteří se budou na tomto vláknu nudit (patrně jsem na nic nového nepřišel) se dopředu omlouvám. Za náměty, připomínky, kritiku a inspiraci Vám už teď děkuji.
Přípravná fáze:
1. axonometrický pohled na Koválov - 2. fáze výstavby (autoři J. Unger a P. Chotěbor)
2. moje představa modelu Koválova
3. dostupná literatura
4. půdorys
5. průřezy
6. vrstevnice
7. zvětšenina půdorysu na cca 1:160
8. první poznámky, náměty
9. návrh variant brány

tak po poslednom veľdiele sa na toto neskutočne teším!

Nečekaná návštěva přerušila pořizování fotek, takže až teď doplňuji fotky k legendě:

A do ... už to vidím, co zase vykouzlíš za dílo.
To zas bude vypadlejch očí a poslintanejch klávesnic.
Sedím v první řadě.

Zvolené měřítko 1:160 mi připadá ideální. Nejsem sám kdo na to přišel; myslím, že pro tento druh modelařiny je to měřítko nejčastěji využívané. Na terén o ploše cca 75 x 80 m budu potřebovat modelovou krajinu o rozměru 47 x 50 cm. Pokud bych zvolil měřítko 1:72, pak bych potřeboval plochu 100 x 110 cm a to už je v domácích podmínkách příliš. Základní nosná deska tak bude mít rozměr 50x55 cm. Také v tomto měřítku mohu „ošidit“ většinu konstrukčních prvků (zejména spoje konstrukcí trámů, konstrukce plotů atp.). Jednak dost dobře nevím jak ve skutečnosti vypadaly a v případě vyplétaných konstrukcí (např. ploty) mohu využít různé náhražky. Praktických výhod je ale víc (později).
Motte v Koválově leželo v ploché krajině. Příkopy byly hluboké v průměru 3,5m, také uměle vytvořený pahorek byl 3,5m vysoký. To odpovídá modelovému rozměru 22mm. Proto jsem na základ terénu použil 2cm styrodur slepený ve dvou vrstvách a pahorek tvoří třetí vrstvu (obr. 10). K překreslení na styrodur využívám pečící (průsvitný) papír (11 a 12). Příkop a pahorek jsem řezal nožem a zabrousil bruskou (13 – 15). Protože ještě nejsem rozhodnutý o podobě hlavní budovy a protože by mi překážela při ostatní práci, rozhodl jsem se, že ji budu dělat samostatně a usadím ji až příjde správný čas (16). Násep je z klasické papírmašé (http://www.mnitka.com/papirmase/)(17). Po zaschnutí povrch olepím dvěmi až čtyřmi vrstvami (podle předpokládané potřeby tuhosti) papírových ubrousků nebo toalitního papíru. Barvím vodovkami, temperami, nechám pořádně vyschnout (18).

jeees a ide sa na to podstivo sledujem každý krok

Tento druh modelařiny je dost odlišný od technologie stavby plastikových a resinových modelů. Nepotřebuji washe a airbrush, zato bez měkkých pinzet, nožů, párátek, špendlíků a lupy si práci nedovedu představit.
1 mm na modelu představuje 16 cm v reálu, jeden metr reálu je na modelu 6,25 mm. Musím si vždy dopředu dobře rozmyslet pracovní postup s ohledem na přístupnost a pozdější lámání všeho už přilepeného a křehkého. Flokování jde blbě na nakloněných svazích nebo v úzkých štěrbinách, proto nejdříve naflokuji 1mm základ trávníku na pahorku (19) a pak teprve se pouštím do stavby brány a hradby (20). Některé části zasazuji a lepím do modelu přímo a ihned zkouším barvit (21, 22), jiné části, polotovary si připravím dopředu a stranou (23). Jako materiál mi slouží různé druhy párátek, špejlí (především hrocených; jsou tenší a z tvrdého dřeva), větviček, štěpů bambusu a balzy. Základ každé konstrukce musí být pevný (=tvrdé dřevo), nenamáhané díly mohou být měkké (=balza), u dalších využiji jejich přirozené zbarvení (=větvičky). Díly tvaruji aby nebyly nevěrohodně rovné, hladké apod. Tam, kde je to vidět, naznačuji tvar tesařských spojů.
Rozhodl jsem se nejohroženější část hradby postavit v pevnější, dřevo-hlinité variantě. (Pokračovat budu už jen hradbou "vyplétanou" a omazanou hlínou.)

paráda.. to drevo vyzerá fakt superácky .. a vidím že flockovačka od MNitky fičí vo velkom

Na vyplétané konstrukce většinou využívám různé lemovky a popruhy, jejichž struktura je podobná. (Modeláři jsou postiženi mánií: vše co uvidí přepočítávají do „svého“ měřítka a vymýšlejí, zda by se to nějak nedalo využít. V galanterii bývají ze mě nejistí; „co když ten chlápek utekl z nějakého uzavřeného oddělení...“)
Lemovku před přilepením ke kůlům nabarvím; celoplošně tmavší základ a potom polosuchým štětcem světlejším odstínem to, co má vyniknout. Dosáhnu tím větší plastičnosti.
Později jsem trochu litoval rozhodnutí lepit samostatně část, která byla omazaná (maznou hlínou s plevami) od té horní. Avšak přechod těch dvou částí je nepravidelný a proto i celkem realistický. Všeobecně se snažím vědomě o nepravidelnost všeho: u půdorysu objektů, sklonu stěn, velikosti jednotlivých detailů atd. Na omazání spodní část hradby jsem použil směs temperami obarvené vody s Herkulesem, kapku Jaru a sádru. Řídkou směs jsem natíral v několika vrstvách štětcem. A barvím a přetírám tak dlouho (běžně 5x, někdy i 10x), až se s výsledkem smířím. Pokud potřebuji aby barva lépe zatekla do škvír a koutů, kápnu Jar. Pokud potřebuji zamezit vzlínání, natřu to imperegnací na goretex. Vše průběžně fotím, protože až teprve na monitoru vidím drobné chyby.

veľmi pekne sa to rysuje... to sfarbenie dreva sa mi fest páči

Obnovu Koválova (= druhou fázi) řídil patrně Matěj z Koválova, který spolupředsedal brněnskému soudu, což byla významná funkce. Tomu odpovídají archeologické nálezy: dlažba, kachová pec, skleněné nádobky a importovaná keramika. O podobě hlavního objektu je více informací: přízemí bylo vytvořeno z vertikálně usazených kůlů o průměru 15 až 20 cm, pomocných tenších kůlů a vyplétané pruty o průměru 1 až 3 cm. Dřevěná kostra byla pokryta mazanicí (obr. 37). Podle destrukčních vrstev musela být budova přinejmenším dvoupodlažní. V patře stávala pec, v krytině (patrně šindelové – nálezy hřebíků) byly částečně použity i prejzy (krytí hřebene?).
Vzhled „dřevěných“ objektů téměř není znám. Prof. Unger je přesvědčen, že většina dřevěných konstrukcí ve středověku byla omazána hlínou a líčena vápnem, takže - už z důvodu prestiže stavitele - vypadala jako zděná. Vyjímkou je obrázek z Václavovy bible (38, 39). Mě se velmi líbí vizualizace od Rostislava Vojkovského (40, 41). Také jsem tahal rozumy od tesařů a lidí, kteří se stavbou ze dřeva mají praktické zkušenosti.
Přízemí je tedy celkem jasné. Na modelu jsem chtěl znázornit i místo, kde zatékající voda odplavila hliněný omaz až na proutí (42, 43). Barvení - první pokusy (44, 45) a je to hrozné! - a předsevzetí nevzdávat to.

Vzhled 2. i 3. podlaží jsem už jen vymýšlel. Protože jsem nevěděl, jak to bude ve skutečnosti vypadat, rozhodl jsem se, že další podlaží vytvořím jako stavebnici. Každé podlaží postavím samostatné a pro konečnou podobu se rozhodnu.
Pokud bych stavěl já, pak bych 2. podlaží poněkud přesadil, aby voda nezatékala do zdí podlaží nižšího. Vytvořil jsem rošt (46) a na něm ze špejlí obroušených na výšku cca 1,5mm (tvar ležaté 0), stavěl stěny (47, 48). Další, 3. podlaží je nižší a imituje lehčí konstrukcí (48, 49).
Jenže vyšla z toho -podle mého pocitu- až příliš vznosná stavba (50). Proto jsem vyrobil ještě „úzkou“ variantu. U té jsem 3. podlaží obložil přírodním materiálem (51, 52). I když ani tato varianta obložení mě úplně nenadchla, doufál jsem, že pozdějším barvením vzhled ještě trochu vylepším (53, 54).

Pro střechu vždy nejdříve vyrobím poměrně pevnou kostru ze špejlí (55, 56). Olepím ji a papír tvaruji tak, aby jednotlivá pole byla mezi „trámy“ prohnutá (57, 58). Šindele mám od Miroslava Gabriela (59). Lepím je po částech proto, aby střecha nebyla úplně dokonalá (60). Tři horní řádky a hřeben jsem „pokryl“ prejzy vytvořenými ze „Sculpey soufflé“. Pro vytvarování jednotlivých prejzů jsem si vypiloval z trubičky o průměru 1,5 mm tvořítko. A barvení: zešedlé, vyšisované šindele a různé odstíny pálených prejzů (61).
Podle archeologických nálezů pozůstatků dalších dvou objektů jsem ještě vytvořil konstrukci přístřešku pro letní přípravu pokrmů u kterého počítám i s venkovní chlebovou píckou a dalšího, ve kterém podle nálezů (a tím nemyslím kobylance) byli ustájeni koně (62 a 63).

63 prvý dojem? ... úžas, keď bude porobená aj okolitá krajinka tak to zas bude na nerozoznanie od reality.. už teraz to na jednej dvoch fotkách dýcha realitou

Ztvárnění přírody: To, že nestačí ctít čtvero ročních období, severní a jižní, zastíněné a osluněné svahy, jsem pochopil brzy. Specifická vegetace roste na vápencovém podloží, v březových hájích atp. Je to složité a proto považuji za nejjednodušší inspiraci si pro ztvárnění přírody vybrat část reálné přírody a tu si dobře nafotit. Pro sebe jsem si vytvořil sady rozpoznávání stromů, kamení a hornin, mechů, lokalit, přírodnin, artefaktů a také úseků přírody jak se mění v různých ročních obdobích - a z toho teď čerpám.
Koválov: Abych to neměl tak jednoduché, ještě před začátkem stavby jsem se rozhodl, že tentokrát se pokusím o ztvárnění přírody „na začátku podzimu po velmi suchém létě (světlé traviny na jižních svazích) a k tomu navíc den po prudkém dešti, tj. kaluže, bláto a marast“. Objednal jsem si potřebný modelářský materiál – a teď čekám... Protože to je i tráva od Poláka, vím, že ještě dlouho čekat budu. Poslal jsem dvě fotky ze stavby profesoru Ungrovi a ten mi - k mému milému překvapení - nejenže odpověděl, ale dal i několik námětů a připomínek. Už teď vím, že vytvořím dvě varianty Koválova.
(Že by to tentokrát už taková blbost nebyla?)

A teď budu čekat na dodávku chybějícího materiálu pro dokončení.