Přistání nepřátelského stroje, byť v přátelském duchu, je výhrou pro zpravodajce, kteří dorazili ještě týž den navečer. K jejich překvapení zajatý pilot seděl v kantýně a v družném rozhovoru popíjel s našimi piloty nejen čaj. Zděšení zpravodajci nejdříve všem napařili důtku, kterou však obratem smazala složka s podrobnými informacemi od pilota a technickou zprávou k letounu, který naši mechanici detailně prošmejdili. A protože úřední šiml řehtá všude stejně a neochota úředníků je jednou z konstant vesmíru, ani jedno se nedostalo do hlášení.
Pilot měl asi skutečně více štěstí než rozumu - jeden z mechaniků v něm poznal svého spolužáka a další diskuze probíhala nepředpisově v češtině - a jak se ukázalo, měl už toho dost a zběhl. Franz pocházel z Hlučínska a byl poloviční Němec po matce. Když ta zemřela, ujal se ho strýc a ve svých 14-ti letech se stěhoval do Říše. Zde se taky z Františka stal Franz a když dospěla doba dal se letectvu. Na své předky díky nacistické propagandě téměř zapomněl, ale výplach mozku nebyl tak dokonalý, jak by si fýrer přál. Pár dnů před svým úletem se dostal do těsného kontaktu se Spitfirem, kde si pod kabinou všiml čs. znaku a vše se vrátilo - ze souboje se odpoutal a střemhlav zmizel protivníkovi z dosahu. K úletu pak využil hotovosti a po vyhlášení poplachu se s využitím oblačnosti klidil na plný plyn západním směrem, zatímco na domovské základně byl považován za nezvěstného. Motor však nápor nevydržel, na dohled Anglických břehů praskl olejový chladič a na zem se dostal jen silou vůle.
Zpravodajci po prohlédnutí a zdokumentování letounu došli k závěru, že zadřený motor je neopravitelný a s ohledem na nedostatek času, lidí i materiálů vrak odepsali. Na dotaz našich techniků co s tím se dostalo odpovědi ve smyslu - cokoliv, třeba jako atrakci pro děti. A to byla voda na jejich mlýn. Dodnes neznámým a záhadným způsobem někde získali vyřazený Merlin a rozhodli se jej do Dory vestavět v logice - 12 válců by to mělo taky...
Zástavba motoru se relativně zdařila. Dora pak dostala nový kabát, který spočíval v pokusu o německou kamufláž (lomená pole na křídlech byla nastříkána podle náhodně rozhozených pytlů od mouky), žluté doplňky pro rozlišení a pro "zmatení" PVO koncové oblouky křídla ze Spita , aby je silueta zmátla a nestříleli. Pochopitelně do oficiálního stavu letoun nemohl být zaveden, tak dostal jen označení jednotky RY s německým označením, které bylo chápáno jako ležaté W a v několika případech je dokonce možno najít označení RY-W. Neoficiálními cestami se pak po okolí rozšířilo, že Češi se zbláznili a mají úděsnou hračku.
Výsledek přestavby měl sloužit v roli agresora, jenže se nedostávalo potřebného výkonu. Souboje se nekonaly a podivného stroje bylo využito zjištění mrtvých úhlů pilota a k následně nácviku "nepozorovaného" přiblížení z převýšení ze zadní polosféry.
Po válce, když se naši piloti chytali k odletu na poslední základnu 313. perutě do Kbel, bylo jim rázně doporučeno, aby si "ten paskvil" vzali domů. S ohledem na podivné letové vlastnosti se však v průběhu příprav rozhodlo, že toto po vlastní ose nepoletí a bude přepraven jinými cestami. Tak se stalo, že změna označení proběhla jen částečně a do Československa se Dorafire, jak jej piloti překřtili, doslal až začátkem roku 1946. Zde pak (s ohledem na zvažovanou zástavbu M-82 do Fw-190A) dostal označení S-290 a s velkou pravděpodobností již nikdy nevzlétl. Další osudy tohoto stroje nejsou známy...
Poznámka k modelu - vyrobeno několik záměrných chyb a použity úděsné postupy jako ukázka, kudy ne.
* nedobroušení
* nebroušení, např. v místě spoje horní a dolní poloviny křídla
* "přerytí" zbroušených částí skalpelem
* nástřik na ne zcela vytvrdnutý tmel
Další chyby a zprasení v plánu nebylo, ale povedlo se
- Přílohy
-
](./images/smilies/36_1_42.gif "Brick wall")
. Ale vypadá zajímavě 
