Po válce se řešila otázka výzbroje našeho (nejen) stíhacího letectva.
Z východu přiletěly Lavočky (a údajně i několik Jaků), ze západu Spitfiry a mimo to zůstalo u nás mnoho techniky po okupantech. Pro jejich použití však bylo potřeba určitých úprav, protože se k dostatečnému množství hotových nebo téměř hotových draků nedostávalo motorů.
Vedle známé zástavby motorů Jumo 211 do draku Me-109 probíhala souběžně utajená rekonstrukce Fw-190 na zástavbu jiného motoru. Protože původních BMW 801 byl u nás zoufalý nedostatek, k použití byly slovy dva kusy, padla volba na osvědčený sovětský M-82FN.
Projekt se osvědčil a zástavbou nových motorů byla pověřena firma Aero pod označením S-190.
Všichni naši Vlci, jak znělo neoficiální pojmenování, byli provozování v částečně utajeném režimu a bylo přísně hlídáno jakékoliv prezentování na veřejnosti včetně fotografií. Proto se žádné nedochovaly.