Diskusní fórum modelářů

Zdravím všechny,

chtěl bych se vás zeptat. Z čeho si myslíte, že (resp. z čeho u vás) vychází touha po perfektním modelu? A co vlastně rozumíte perfektním modelem? Model, kterej odpovídá maximálně skutečnosti (a o to se já teď snažím na Lotusu) nebo maximu vašich schopností a umu (o což se snažím taky) nebo kombinace obojího?

Abych začal se svým pohledem na věc. Já jsem se vždy snažil a snažím, aby, až se jednou (třeba za deset nebo víc let) podívám na model, kterej jsem stavěl nemusel stydět a nemusel se stydět ho někde i třeba vystavit a někomu ukázat a aby v maximální možné míře (dle mých stále opravdu skromných schopností) odpovídal skutečnosti.

Na tohle téma mě vlastně přived Rolfi s příspěvkem do galerie pod Mini o tom, že bych se měl chytit za nos. A musím sebekriticky bez mučení přiznat, že má pravdu.

Nad modelem nesmíš být v křeči, stavíme na pohodu. Lítat nad odstíny, zejména z fotek nad neskalibrovaným monitorem a pak doufat v zázrak je nesmysl.
Já říkám každej model je z metru koukatelnej a i ten nejlepší z nás má na modelu chybu. Jen to umí skovat

Modelaření, celkově, je o skloubení obou věcí najednou. Přiblížit se skutečnýmu předmětu se svými schopnostmi.
Nejšikovnější mají modely nejhezčí, ale i oni na nich mají chyby, jsme lidi, ne stroje.
No a taky je to o ošálení oka, je ti k prdu pěkně postavenej model, kterej povrchovkou celek srazí dolů a naopak, model sestaven z kazy se dá za použití technik a fines v barvení posunout o kus výš.

Snažím se model udělat co nejlíp. ale tato snaha nesmí vést k frustraci. Když se mi něco nedaří, odmítám to zkoušet donekonečna a radši si řeknu, že lepší bude až příští model. Prostě chci, aby to byla pořád zábava.

Michal a Renda mají pravdu!!!! Osobně mám radost z každýho kousku, kterej jsem dokončil. A o tom by to mělo být!

Já si chci stavbu užít a modelem potěšit. Provedení je do výše mojich současných možností. A k provedení asi tolik : mám schované i svoje první postavené modely VEB Plasticar, KZ Prostějov... Jsou starší než leckterý z přispívatelů zde do MF ( např. L-29 vyšla myslím v r. 1970, tzn. před 48 lety) a je to na nich sakra vidět. Jsou dnešním hodnocením strašlivě zpatlané, leč stydět se za ně nikdy nebudu

Jestli mohu svůj názor....tak je třeba asi odlišit,jestli si někdo stavi model pro radost nebo skládá miniaturu předlohy. V druhém případe pak chápu, že je člověk schopen nabarvit určitou část a pak jí stejně zakreje krytem..nejlépe zalepeným... a to je pro mě perfekcionismus..prostě všechno tip top..

Asi takhle, jsem rád za každej model, kterej dodělám, ať je horší nebo lepší. Je fakt, že některý věci se kterejma si hraju pak zavřu (s to mně občas s...) .A jak píše Honza, mám doma modely který jsem stavěl koncem 60tejch a v 70tejch letech a pořád se mi líběj. (Ale to je spíš nostalgie )

Modely stavím pro radost ze stavby, pro tu potřebu dělat něco rukama, vylepšovat techniky, nacházet nový.... Žádný model není dokonalý a v mým případě jen já vím, kde chyby jsou. Měla by to být zábava a proto je nesmysl jít do dokonalosti pokut mě to nebaví...pak je to práce

Modelársky perfekcionizmus je podľa mňa večná nespokojnosť s vlastným modelom, najviac čo sa povrchovej úpravy týka, hlavne netreba dávať na prvý dojem a nebyť nedočkavý, veľa razy sa mi stalo že sa mi niečo neskutočne nepáčilo a na druhý deň som zhodnotil že to nevyzerá až tak zle, dávam za pravdu každému, kto hovorí, že stavať treba pre vlastnú radosť a hlavne brať na ohľad to že model nebude na 100% zhodný s predlohou nikdy aj keď sa človek pri tom roztrhá, ale načo by to bolo dobré, treba si pri tom oddýchnuť a nie sa rozčulovať