Dilemno, zda legendu zveřejnit nejdřív, či zda až nakonec, jsem vyřešil šalamounsky - rozsekl jsem ji ve dví. První část, tedy vývoj, zveřejním před stavbou, druhou, tedy bojové nasazení a historii tohoto konkrétního stroje, až nakonec. Ještě poděkování Honzovi Kašemu, který mě upozornil na stroj des. Janaty a který mi též ozřejmil přesné odstíny kamufláže.
Vývoj
Na konci třicátých let začínalo být jasné, že Avia B-534, páteř českého stíhacího letectva, začíná rychle zaostávat za nejnovějšími stíhacími letadly; ač byl tento stroj v době svého vzniku světovou špičkou a využíval ve své konstrukci řadu progresivních prvků, ve srovnání s britskými Hurricany či německými Bf 109 jednoznačně zaostával. A protože vývoj celokovového stíhacího jednoplošníku se zatahovacím podvozkem se protahoval, bylo v roce 1939 rozhodnuto modernizovat právě pětsettřicetčtyřku.
Mezi její hlavní slabiny patřila (kromě jiného) nedostatečná výzbroj a nízká rychlost.
Návod na řešení těchto problémů přišel z velmi překvapivého zdroje. Během společného vojenského cvičení zemí malé dohody na podzim roku 1937 na jugoslávské Istrii, jehož účelem bylo varovat Itálii před případnou agresí na Jadran, dezertoval desátník Janata se svým strojem Avia B-534 III. série právě do mussoliniovské Itálie. Učinil tak, neboť byl sám příznivcem českého fašisty generála Gajdy a chtěl tímto symbolicky vyjádřit Ducemu sympatie.
I přes četné české protesty dostal v Itálii desátník Janata politický azyl a ani jeho stroj nebyl navrácen původnímu majiteli. Namísto toho byl testován italským královským letectvem. Při dezerci des. Janaty však byl nenávratně poškozen původní motor Hispano Suisa 12Y. Italským inženýrům se nepodařilo sehnat náhradní motor, bylo tedy rozhodnuto zabudovat do Janatovy Avie italský motor Fiat A.74. Takto upravený stroj byl po zalétání odeslán k testování v bojových podmínkách na španělské bojiště.
Tento stroj prodělal jen několik bojových letů. K testování byl svěřen italskému esu Guido Nobillimu, který se o něm nevyjadřoval s velkým nadšením. Zabudování hvězdicového motoru zhoršilo aerodynamické vlastnosti stroje, zároveň motor Fiat A.74 měl oproti původnímu Hispanu o osm koňských sil horší výkon.
Již třetí bojový let Nobilliho na Avii byl tím posledním. Při střetu s republikánskými Polikarpovy byl Nobilliho stroj poškozen a při nouzovém přistání havaroval. Nobillimu samotnému se nic nestalo a po přistání, během něhož poškodil podvozek a převrátil stroj „přes nos na záda“ doslova utekl republikánské hlídce a jen těsně unikl zajetí. Je paradoxem, že Nobilliho Avii sestřelil český dobrovolník Jan Ferák; sestřel si nárokoval jako Fiat CR 32 a jako takový mu byl uznán.
Dodnes se nenašel jediný snímek této italské úpravy Avie. Každopádně dokumentace stroje se pravděpodobně dostala do rukou československé rozvědky, neboť u technické dokumentace V. série se objevují (cenzurované) odkazy na italské úpravy, především pokud jde o modifikace draku.
Zdá se tedy, že ač se italské úpravy neosvědčily, inspirovaly české inženýry k vytvoření páté výrobní série. Jejím základem bylo nahrazení motoru Hispano Suisa 12Y výkonnější pohonnou jednotkou.
Její výběr byl též zajímavou shodou okolností. V době, kdy se zdálo, že válka s Německem bude nevyhnutelná, nakoupil český obchodník s americkým pasem Hugo Kohn v USA 60 motorů Pratt & Whitney R-1830-45, určených pro nerealizovanou dodávku stíhačů Seversky P-35A, aby je přes Panamu a za výhodných podmínek prodal na středoevropském trhu, na který Společnost Národů uvalila zbrojní embargo. Po svržení Adolfa Hitlera důstojníky Wehrmachtu však bylo embargo odvoláno a motory Hugo Kohna rychle ztratily na ceně. Nakonec se mu je podařilo prodat právě československému Ministerstvu Národní Obrany, dle pana Kohna výrazně pod cenou, dle tehdejší opozice „za cenu neopodstatněnou, jen úplatkem vysvětlitelnou, neboť těchto motorů vůbec ministerstvu třeba kupovati nebylo“.
Tyto motory byly tedy nabídnuty Avii původně na konverzi 60 strojů Avia B-534 IV. série na výkonnější stroje (nakonec byly konvertovány pouze dva stroje jakožto prototypy V. série, dále bylo vyrobeno 32 kusů V. série). Tyto pohonné jednotky měly opravdu jistý potenciál, neboť jejich výkon byl 1 050 koňských sil, zatímco původní Hispano Suisa měl výkon jen 860 koní. Po konverzi prvního prototypu se opravdu ukázalo, že i přes zhoršenou aerodynamiku maximální rychlost letadla stoupla z 380 km/h na 442 km/h, byť za cenu ztráty obratnosti. Podíl na zvýšení rychlosti měla i instalace vrtule Hamilton Standard, z další dodávky od Hugo Kohna.
Vyřešením problému nízkého výkonu Avií se však objevil problém nový, a to byla výzbroj. Stroje III. a IV. série měla výzbroj zabudovanou na bocích trupu, to však u stroje s hvězdicovým motorem nebylo možné. Předchozí experimenty ukázaly, že též není možné podvěsit zbraně pod křídlo, dva letecké kulomety vz. 39 (licenčně vyráběné německé kulomety MG 131) byly tedy zabudovány do prostoru před kokpitem; další místo pro pevnou výzbroj ve stroji zkrátka nebylo.
Řešení bylo typu „z nouze ctnost“. Ze stíhače se právě stal víceúčelový letoun. Díky zabudování vzduchem chlazeného Twin Waspu se uvolnilo místo pod trupem, kde původní stroje měly chladič. Právě na toto místo byl umístěn víceúčelový úchyt pro instalaci dvou leteckých kanonů vz. 39 (licenčně vyráběných německých patnácimilimetrových kanónů MG 151/15) (stíhací verze), přídavné nádrže (průzkumná verze), nebo jedné 250kg nebo dvou 125kg bomb (útočná verze). Instalace této výzbroje však snížila maximální rychlost na 423 km/h (stíhací), respektive 412 km/h (průzkumný), respektive 418 km/h (útočný). Tyto zbrojní úpravy byly testovány na druhém prototypu během srpna 1939 a následně schváleny pro službu jakožto V. výrobní série.
Právě v té době však proběhly úspěšné testy Avie B-35, která následně nahradila Avie B-534. I díky tomu byla výroba 534ky V. série omezena na pouhých 32 kusů; osud zbylých 26 motorů Twin Wasp je nejasný, jeden byl použit v jednom z prototypů středního tanku vzor 40.
Naposledy upravil Matouš Rybár dne 02 pro 2008, 15:17, celkově upraveno 1
Nejlepší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem. (Winston Churchill)