Zdeněk Fabík píše:Můj osobní názor je, že i po Mnichovské zradě mělo Československo bojovat. Vojensky bychom se dlouho neudrželi, ztráty na životech by byly veliké, ale za svobodu se bojovat MUSÍ. Celkové ztráty na životech za okupace jsou na území Protektorátu srovnatelné s počtem padlých Američanů. Tolik stačili Němci vyvraždit. Otázkou a fabulací je, zda by se tak chovali k poraženému nepříteli, který bojoval a nenechal se vybíjet jako dobytek.
Dalším hlediskem je následný morální úpadek národa. Pro mne je dosti příznačné a zcela nepochopitelné, že dnes oslavujeme sebevraha (Palach) a zavrhujeme bojovníky (Mašíni). Ale je pravdou, že toto píšu z klidu domova, kdybych měl jít na frontu a bojovat za ztracenou věc, možná bych remcal jinak. Ale tehdejší odhodláním byl boj a obrana státu. Naše politické špičky zklamaly.
Jinak fortifikace byla slepou cestou, nikde se po WWI už neosvědčila. Vždy byla prolomena. Ty peníze se měly věnovat tankům, PL obraně a letadlům. Ale ČR tak jako tak nešla vojensky bránit a ubránit, už se to tady psalo, měli jsme na pár týdnů zadržet atak a čekat, že spojenci zaútočí ze západu. Bohužel, historie byla jiná.
Dobrý názor. Každý se bránil. Jenom náš národ ne. A morální úpadek národa je znát i dnes.