Československá vláda po intenzivních jednáních se svými spojenci zdělila vládám Velké Británie, Francie, Itálie a Německa, že se Československá republika NEPODŘÍDÍ jejich diktátu. Stalin i země tzv. Malé Dohody se zavázaly okamžitě poskytnout ČSR pomoc, pokud bude napadeno. SSSR poskytl zdarma ČSR sto úplně nových středních tanků s potřebnou municí i paliva na 14 dnů intenzivních bojů.
Hitler se rozhodl vzpurné ČSR ztrestat a tak 1. prosince 1938 napadl ČSR. K Německu se připojila Itálie. Francie a Velká Británie vyslala do bojů své pozorovatele.
Po úspěšném odražení útočícího Německa se fronta stabilizovala na původních česko-německých hranicích. Na presidenta ČSR se valily tři vlny požadavků, jak dál směřovat postup vojsk. Generalní štáb ČSR prosazoval útok na Německo s cílem dobýt Berlín a připojit dobytá území k ČSR a tím navždy vyřešit česko-německou otázku. Buržoazie požadovala zachování hranic a s pomocí třetího státu uzavřít příměří. Komunistická strana Československa využila přítomnosti sovětských poradců a sovětské techniky vystoupila z ilegality a požaduje útok do Německa a vysvobodit vězněné komunistické soudruhy německé komunistické strany. President po důkladné analýze našich rezerv souhlasil s útokem na Německo na jeho území, pokud náši spojenci budou dál válčit s námi. Státy tzv. Malé dohody a Sovětský svaz projevil zájem na útoku na Německo. Všem bylo jasné, že Hitlerovi tato lekce nestačila a po nabrání sil se pokusí se západními státy domoci se území, které mu zaručuje Mnichovská dohoda, kterou naše vláda nepřijala. Zpravodajská služba o pár dní později přišla s tvrzením, že se okolo Berlína shromažďují tankové jednotky vyzbrojené převážně vynikajícími Pzkw. IV. Proto bylo rozhodnuto rychle soustředit maximální síly a překvapivě udeřit. Nikde není vyloučeno, že se tak maohutná armáda tanků nesoustředí na více místech Německa či Itálie. Čs. Letecvo podniklo několik průzkumných letů a bombardovacích náletů v okolí našich hranic, při kterých se zjistilo, že vzdušný prostor nad Německem bude potřeba dobýt s letci spojenců, protože samotné čs. Letectvo nemá lidské zdroje na vybudování vzdušné nadvlády.
Ze Sovětského svazu byly přelétnuty na naše letiště 3 bombardovací divize s vyzbrojené letouny Pe-8, 12 stíhacích divizí a 25 bitevních divizí vyzbrojených Il-2. Tímto se počet sovětských divizí zvedl na neuvěřitelných 100 leteckých divizí na našem území. Divize byly podřízený 3. leteckým armádám, jejichž velitelé podléhali vedení v Praze.
1. letecká armáda gen.mjr. Fralovova – arm. skupina Morava a Slezsko
- 15 bitevních divizí - Il-2
- 20 stíhacích divizí - MiG-3
2. letecká armáda gen.plk. Krasonova – arm. skupina Čechy
-5 bombardovacích divizí - Pe-8
- 15 bitevních divizí – Su-2, Il-2
- 25 stíhacích divizí – Jak-1, LaGG-3, I-16, I-15Bis
3. letecká armáda gen.mjr. Durkanského – arm. skupina Slovensko a Zakarpatská Ukrajina
- 3 dopravní divize
- 10 stíhacích divizí - I-16
- 7 bitevních divizí - Su-2
Síly čs. letectva byly třetinové oproti silám hlavního spojence – Sovětského svazu. Navíc Sověti mohli kdykoliv poskytnout dalších 300 letounů různých typů.
Jugoslávie, Rumunsko poskytly na útok proti Německu 3 smíšené pluky, ze kterých byla vytvořena 1. balkánská divize, podřízena vedení v Praze.
A tak se stalo, že státy Malé dohody a Sovětského svazu 6. června 1941 vstoupily na území Německa. Tankové armády a sbory podporované pěchotou útočily po celém hraničním pásu hranic s Německem. Německu se povedlo zpomalit postup armádní skupiny Čechy ještě v hraničních horských oblastech, zatímco armádní skupině Morava a Slezsko se soustředěným útokem v oblasti Opavska a Ostravska povedlo prorazit německou obranu a dosáhnout v prvních 14 dnech svých cílů a výrezně ohrozit německé armády v pásmu útoku armádní skupiny Čechy.
V těchto bojích se výrazně proslavil 7. letecká letka kpt. Novotného, která na svých modernizovaných MiG-3 sestřelila 42 střemhlavých bombardérů Ju-87B a 30 stíhacích letounů Bf 109 verzí E a F.
Vzhledem k rychlému postupu 2. armádní skupiny bylo rozhodnuto stočit jejich postup tak, aby odřízl německé frontové vojska s vojsky v hloubí Německa. Na tento grandiózní plán poskytl Sovětský svaz 1 000 000 vojáků, které přesunul s ukrajinských a běloruských vojenských okruhů. Navíc bylo rozhodnuto přesunout 3 leteckou armádu gen.mjr. Durkanského na pomoc 1 a 2 letecké armádě. Tím zesílit tlak na nepřítele a rozdrtit jeho síly.
Ač se to zdálo nemožné, Německo dokázalo ve vzduchu první 3 týdny operací držet s útočníky krok, ale poté začalo ztrácet dech. Německo se obrátilo s prosbou o pomoc na Itálii, Francii a Velkou Británii. Itálie svému spojenci poskytla vzdušné síly, které bojovaly ve Španělsku. Francie přitlačena Německým nátlakem poslala na frontu 100 svých pilotů, 1 pěší divizi a 3 divze Cizineckých légií. Velká Británie se odmítla dalších operací ve střední Evropě účastnit.
Na Německé straně se tažení účastnila i Francie,a Itálie. O účasti francouzských pilotů a vojáků se ví jen to, že po dvou týdnech nasazení byli staženi. Důvodem bylo mizerné plnění bojových úkolů. Vojákům se nechtělo bojovat a celé své nasazení proflákali.
Za to Italové bojovali po boku Hitlera velice srdnatě, až velké ztráty při obraně Mnichova přiměly Mussoliniho ke stažení svých vojsk. U Mnichova bylo zabito 40 % italských vojáků poslaných na pomoc Hitlerovi. Italské oddíly měly smůlu, protože narazily na velice zkušené gardové tankové jednotky Sovětů a naše oddíly, které nezůstaly pozadu a v některých případech předčily úspěchy Sovětů. Mnichov padl po třech měsících obléhání. Město bylo srovnáno se zemí silnými útoky sovětského dělostřelectva a letectva. Následné útoky pozemní armády dílo dokonaly. Zajato bylo jen 100 německých vojáků,zbytek padl nebo byl odsunut z obklíčeného města.
Sháním obtisky v 1/72:
slezské orlice:
8 x 4,9 mm* 5,5 mm; 8 x 8,9 mm* 8,9 mm; 8x 18,8 mm*18,8 mm
2023:
Fokker F.l - Eduard
slezské orlice:
8 x 4,9 mm* 5,5 mm; 8 x 8,9 mm* 8,9 mm; 8x 18,8 mm*18,8 mm
2023:
Fokker F.l - Eduard