Diskusní fórum modelářů

Indeed

Zde beta verze doprovodného textu, který bych rád poslal přeložený do soutěže.


Už v roce 1941 se Německá vojska na Východní frontě setkala s moderními Sovětskými tanky KV 1 a T34, které byly poměrně nepříjemné překvapení, navíc tyto tanky byly vyráběny a nasazovány masově ve velkých počtech. Na nastalou situaci reagovalo Německé velení vývojem nové generace tanků Panther a Tiger. I přes to však byl tažným koněm války na Východě tank PzKpfw IV, který byl i přes modernizace ve výzbroji od 30. let. Na vývoj situace na frontě se pokusil reagovat profesor Ferdinand Porsche projektem nového středního tanku, který byl koncipován jako náhrada za tank PzKpfw IV a to i na základě zkušeností s kořistními sovětskými tanky.
Koncept byl navržen již na podzim roku 1942, ale protože byl profesor Porsche zaneprázdněn vývojem těžších tanků, byl úřadem pro vyzbrojování vývoj přesunut do tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava, kde byla vývojová kapacita tamních továren nevyužita. Vývoj byl konkrétně přesunut do továrny Škoda a profesor Porsche nadále ve vývoji figuroval jako konzultant.
Projekt označován jako Škoda T-26 byl v mnohém inspirován především tankem T34/76. Základní idea byla v levném, jednoduchém a spolehlivém středním tanku koncipovaném pro hromadnou výrobu s využitím co nejmenšího množství deficitních surovin a nasaditelném na Východní frontě.
První prototyp spatřil světlo světa v dubnu roku 1943 a prošel úspěšně všemi zkouškami. V květnu 1943 byla schválena výroba nulté série 10 tanků, které se účastnili bitvy u Kurska. I přes některé chybičky se výroba naplno rozjela v závodě Škoda od srpna 1943 a tank byl zaveden pod označením PzKpfw 43 (t) ausf. A.
Podvozek byl tvořen 6 celokovovými pojezdovými koly o průměru 756 mm na každé straně umístěné za sebou. Dále byl tvořen 4 pojezdovými kladkami, taktéž celokovovými. Šířka pásů činila 645 mm. Profesor původně plánoval použít v tanku svůj benzíno-elektrický pohon, ale ten byl pro mnoho problémů jako byla poruchovost, ztráty energie a výrobní složitost nahrazen Škodováckým benzínovým osmiválcem o výkonu 450 koní. Ten dodával tanku dostatečný výkon a při hmotnosti tanku 28 tun 16,07 koní na tunu, což bylo o něco víc než u PzKpfw IV. ausf G, který byl zrovna produkován. Zásoby pohonných hmot stačily na ujetí 270 km po silnici, nebo 150 km v terénu. Rychlosti činila až 45 km/h. Pancéřování korby bylo silné od 60-30 mm, čelo věže bylo silné 70 mm, boky 40 mm a záď 30 mm. Výzbroj byla tvořena stejně jako u PzKpfw IV. 75 mm kanonem KwK 40 L/43 (později byl nahrazen L/48) a dvěma kulomety 7,92 mm MG 34. Osádka byla tvořena pěti muži, řidič a radista-střelec seděli v korbě, velitel, střelec a nabíječ pak ve věži.
Do konce roku 1943 bylo v závodě Škoda vyrobeno přes 400 tanků a výroba se úspěšně rozjížděla i v jiných německých továrnách. Postupně byla utlumena výroba tanků PzKpwf IV, jež nový tank překonával a přitom byl levnější a jednodušší na výrobu. PzKpfw 43 (t) byly velmi úspěšně nasazovány na Východní frontě, kde dokázaly poměrně dobře vzdorovat převaze Sovětských tanků, avšak také Sověti nasadili nové tanky např. T 34/85. Na začátku roku 1944 byla zahájena produkce vylepšenější verze PzKpfw 43 (t) ausf. B, u nějž největší změnou bylo představné pancéřování Schurtzen, které mírně zvětšilo hmotnost a zhoršilo jízdní vlastnosti. Celková produkce ve všech továrnách dosáhla 400 nových tanků za měsíc.
Během války se začínala situace na frontě i v zázemí čím dál víc zhoršovat, nálety spojenců narušovali produkci tanků, zhoršovala se kvalita výroby ocele atd. Nová razantně modernizovaná verze ausf. C přišla ke konci roku 1944, kdy byl tank vybaven novým modernizovaným motorem o výkonu 500 koní a především novou věží Schmall turm s Škodováckým kanonem KwK 44/1 L/70 (později v několika málo exemplářích také KwK 44/2 s poloautomatickým nabíjením), která měla čelní pancéřování silné dokonce 120 mm a boky 60 mm. Kulomety byly nahrazeny modernějšími 7,92 mm MG 42. Těchto tanků však bylo vyrobeno pouze něco okolo 200 kusů, ale byly skutečně hrozivým protivníkem, třebaže jejich pohyblivost značně klesla.
Podvozek PzKpfw 43 (t) byl také využit u několika dalších vozidel jako byla AA verze vybavená 37 mm flakem, nebo verze stíhač tanků vybavený kanonem PAK 42 L/70.
Tyto tanky byly také hojně používány spojenci Německa, používalo je Maďarsko, Bulharsko, Finsko a Slovensko. Několik kořistních strojů používal také Sovětský svaz. Po válce je taktéž hojně používalo Československo, výroba byla ve Škodovce dokonce na dva roky obnovena a po komunistickém převratu také hojně exportována do dalších zemí, např. na Blízkém východě, kde se účastnili dokonce bojů v šestidenní válce.

Stačí to takhle?

Děkuji. Musím říct, že ta kamufláž mu sekne

Jak to dopadlo s tímhle tankem?
Pařane jestli sem ještě chodíš, můžeš mi dát na sebe nějaký kontakt? rád bych pro Junior general vytvořil takový set s jedním papírovým modelem a ty jsi kdysi nějaké navrhoval. Dík

Nevyhrál, vyhrály víceméně 3d rendery (pravda, některé dost otřesné), ale nevadí.
Jaký kontakt by jsi si představoval? Email tu na mě je v profilu.

GMC CCKW

V medzivojnovom obdobi CKD otvorila v Turcianskom sv Martine a v Krupine dve tovarne, ktore produkovali delostrelecke tahace na export a cast objednavok tankov LT-38 pre armadu. Po vyhlaseni samostatnosti obe pokracovali v cinnosti, pricom hlavnymi odberatelmi okrem armady vojnovej Slovenskej republiky bolo hlavne Rumunsko, Bulharsko a Nemecko.
Zaciatkom r. 1941, po zamietnuti objednavky Slovenska na Sdkfz 251 v Nemecku bolo v spolupraci ceskych a slovenskych zamestnacov firmy CKD na Slovensku a nemeckej firmy Auto Union naprojektovane obrnene vozidlo pechoty Maca. Na jesen 1941 ustala produkcia LT-38 na Slovensku a dalej sa pokracovalo vo vyrobe tahacacov, BVP-41 Maca a podvozkov LT-38 s roznymi nadstavbami, napr univerzalny prieskumny/protitlietadlovy stroj, dalej nosic hufnice, ale aj stihac tankov Kuna (v nemecku znami ako Marder III).
V r. 1942 opat v spolupraci s Auto Union bol na baze BVP-42 vyvinuty stihac tankov, vo svete znami ako Hetzer. Jeho produkcia pokracovala popri Macati ako v Martine, tak aj v Krupine.

Na obrazku je vozidlo slovenskej Rychlej divizie pocas jej okupacnej sluzby na Kryme v r 1943. V lete 1944 bolo toto vozidlo osobnym strojom generala Augustina Malara (Rytiersky kriz za tazenie 1941/42 a Hrdina Sovietskeho zvazu za otovrenie karpatskych priesmykov a rozbitie nemeckych uskupeni na vychodnom Slovensku v operacii "Pozberajce krumple" auguste 1944)
[ Externí obrázek z nezabezpečeného zdroje ]

zbytkový produkt jiného projektu

Najlepšie bojove vozidlo je rebriniak!!! Guľa proletí, škody nenarobí...

To je on?

Tohle není on. Tenhle je už pancéřovaný. Tu by guľa škody narobila.

A kdyz trefi sprusli?

Nízká pravděpodobnost. No a když trefí, tak na integritě vozidla se tím nic nezmění.

No když myslíš...