Wizard píše:Já nevím.. asi kvůli ceně. Já osobně proti nim nic nemám, ale ostatní tvrdí, že jsou to sračky
Hlavně proto že nic jiného v téhle cenové kategorii na západě nebylo (a lobbing v tom fakt nebyl, o tom by mohla naše křivá huba na MO vyprávět
).Co se týče "sraček", jak chceš nazvat letoun, který v pěti honí MiG-29 s půlkou nefunkční avioniky a nejsou schopné jej sestřelit?Protože yankees jsou superpiloti tak to holt musí být v letadle...
Jinak tady máte tu avioniku...
SUV-35Č (výzbrojní komplex letounu) Zahrnuje sestavu prvků určených pro podporu a umožnění bojové činnosti proti vzdušným cílům i proti pozemním a námořním cílům.Bojová činnost je v elementární výzbrojní sestavě vedená pomocí kanonu GŠ-30-1 se zásobou 300 granátů ráže 30mm a možností automatické vektorizace střelby na opticky zachycený cíl.Proti vzdušným cílům je možno použít protiletadlové řízené střely R-27R/T/RE/TE/AM/EM, R-60, R-73, R-77, R-172, R-172 var II, Python-4, Python-5 a Derby s možností napadání cílů ve vzdálenostech 0-400km při vstřícném letu. Proti pozemním a námořím cílům lze využít standartní tříštívé, tříštivo-trhavé, zápalné, kontejnerové a palivovzduchové pumy do ráže 500kg, laserem či opticky naváděné pumy KAB-500Kr, KAB-1500Kr, UPAB-1500, Popeye a Spike, neřízené rakety v blocích neřízených raket B-8M1, B-13L, LRM-122 a kusové rakety S-24 a S-25, laserem či opticky naváděné protizemní řízené střely 9K121, S-25L, Ch-29T, Ch-31P, Ch-31MP, Ch-59M , Ch-141 (univerzální dle montované hlavice) a Ch-141-N a konečně protilodní řízené střely Ch-35, Ch-31A, Ch-31MA a Ch-41A.
Komplex se sestává ze systémů RLPK-35Č, OEPS-35Č, SEI-35Č, SUO-35Č, SDS-27Č, datalinkové výbavy a systémů IFF
RLPK-35Č (radarový zaměřovací komplex) Představuje základní bojový informační prvek letounu.Sestává se z hlavního radiolokátoru Tichomirov NIIP N035 Irbis-E (hybridní ESA, pracující v pásmu X, sleduje přední polosféru letounu), pomocného radiolokátoru Tichomirov NIIP N041 Fathom-A (pracující v pásmu L, sleduje přední polosféru letounu), radiolokátoru Fazotron NIIR Kopyo-F (pracující v pásmu X, sleduje zadní polosféru letounu) a pasivního všesměrového radiolokátoru Tesla Pardubice PRL-2T "Petra" přímo propojeného se systémem SPO-35Č.Data ze jmenovaných radiolokátorů jsou spolu s informacemi z datalinků DTL-8 a Spektr II zpracovávána koordinačním počítačem VZS-031 ZPTM-14 a výsledné informace jsou pilotovi poskytovány prostřednictvím pravého MDF displeje v kokpitu.Výsledný radarový obraz poskytuje informace o pohybu vzdušných a pozemních cílů v prostoru 300km před a 100km za letounem s postranní odchylkou 50km dle úhlu paprsků radiolokátorů.V případě plného zapojení obou datalinků lze promítnout obraz vzdušné situace na vzdálenosti 300km vpřed i vzad a 200km do stran ovšem s pochopitelným předpokladem nemožnosti vést palbu na cíle, které jsou mimo zaměřovací oblasti letounového radarového systému. Zvláštním režimem zobrazení je střelecký režim A-K využívaný v případě vyzbrojení letounu střelami R-172 respektive R-172 var II.V jeho případě se provádí zobrazení pouze na vzdálenost 400km vpřed přičemž jsou zpracovávány výhradně informace z radiolokátoru PRL-2T a vlastního radiolokátoru střel.V jiném případě není střelba v tomto režimu možná!Vzhledem k vestavěné databázi vlastních i nepřátelských radarových prostředků lze provádět informativní identifikaci a zaměřování cílů pouze za pomoci radiolokátoru PRL-2T což umožňuje dostatečnou informovanost pilota v případě letového režimu s nízkými emisemi elektromagnetického záření a bez dostupnosti signálu z datalinků.Identifikace se pochopitelně provádí zcela automaticky i v případě aktivnosti zbylých prvků komplexu ovšem měření vzdáleností k cíli a jejich konkrétní výběr je prováděn s využitím aktivních prvků.
OEPS-35Č (optoelektronický zaměřovací komplex) Představuje sekundární prvek vedení protivzdušného boje a primární prvek vedení protizemního boje.Lze jej využívat jak ve spolupráci se systémem RLPK-35Č tak i samostatně.Základem systému je optoelektrický zaměřovač OLS-52Š kombinující optický zaměřovací systém vzdušných cílů na bázi TV kamery, laserový dálkoměr a laserový značkovač pozemních cílů (v této úloze je používán pouze sekundárně).Systém má dvě čidla umístěná před pevným štítkem kabiny a pod trupem ve střední části podbradku a umožňuje sledování a vedení palby na cíle ve vertikálním úhlu +80°/-80° a směrovém rozsahu 200°.Vzdálenost maximálního záměru cíle je dána aktuální povětrnostní situací.Data ze zaměřovače jsou jednak přímo předávána systému RLPK-35Č a druhak systémům SUO-35Č a SEI-35Č.Protizemní část komplexu se sestává z palebného systému I-35 Škval-Č zahrnujícím zpracovací počítačové jádro s připojeným dvoupaprskovým kamerovým zaměřovacím systémem Pričal a noční jednopaprskovou zaměřovací kamerou NZK-27.Zaměření cílů je možné provádět ve dne v plně automatickém režimu kdy je systém I-35 schopen na základě vlastní informační databáze samostatného vyhledávání zájmových pozemních cílů do velikosti 1m2 přičemž je možné zároveň sledovat deset cílů a pomocí laserem naváděných řízených střel vést palbu na dva z nich (v tomto případě je jeden naváděcí paprsek „vypůjčen“ ze systému NZK-27.V případě palby zbraněmi vedenými pomocí TV je možná palba vždy jen na jeden cíl.Bombardování pomocí laserem či TV naváděnými pumami je možné provádět až do maximální výšky 14 000 m a to buď z horizontálního letu nebo po balistické křivce.
SEI-35Č (cílový značkovací komplex) Představuje komplex zajišťující finální výběr a zaměření cíle přímo propojený se systémy RLPK-35Č a OEPS-35Č.Základním kamenem komplexu je průhledový displej Elop HUD model 927 umístěný ve středu horní části palubní desky.Displej umožňuje tyto režimy zobrazení:
NAV – základní režim bez zadaného navigačního bodu, trasovací na základě programovaných navigačních bodů dle systému NK-35Č, ILS (přístrojové navedení letounu na přistání) a TNS (přístrojové navedení letounu k tankeru do polohy vhodné k přechodu na manuální připojení přečerpávací hubice dle vizuálního hodnocení situace pilotem)
BVR – režim střelby na vzdušné cíle za hranicí viditelnosti na základě informací ze systému RLPK-35Č.
GAA – režim kanonové střelby na vzdušný cíl (lze zvolit režim optického zaměření s automatickým výpočtem předsazení a automatickým překládáním elevace kanonu či palebný rukáv s kanonem aretovaným v neutrální poloze)
THL – režim střelby na vzdušné cíle se zaměřením pouze pomocí naváděcí hlavice střely
HTD – režim střelby na vzdušné cíle s pomocí přilbového zaměřovače Obzor 1400
GAG – režim kanonové střelby na pozemní cíl s neutrální aretací kanonu
UWAG – režim střelby na pozemní cíle pomocí bomb a neřízených raket
GWAG – režim střelby na pozemní cíle pomocí řízených střel dle automaticky stabilizovaného záměrného bodu na HUD
IFAG – režim střelby na pozemní cíle řízenými střelami a naváděnými pumami bez nutnosti nepřetržitého sledování cíle pilotem (výběr cíle je možno provést též pomocí levého MFD displeje
IFAS – režim střelby na námořní cíle řízenými střelami bez nutnosti nepřetržitého sledování cíle pilotem.
HUD je doplněn o přilbový zaměřovač Obzor 1400 umožňující pilotovi zcela autonomní výběr cíle v podmínkách vzdušného boje na malou vzdálenost na základě vlastního pozorování.Přilbový zaměřovač tak umožňuje míření a zaměřování zbraní bez nutnosti cíl „rámovat“ pomocí HUD což podstatně rozšiřuje palebnou obálku letounu ve vzdušném boji na přímou viditelnost.
SUO-35Č (ovládací systém zbraní) Představuje systém finálního zpracování informací od systémů RLPK-35Č, OEPS-35Č a SEI-35Č a jejich programování do podvěšené či vezené výzbroje. Základem systému je centrální palebný počítač ZPO-12 umožňující na základě zjištěných informací automatické doporučení vhodné zbraně ke zničení cíle či zpracování individuální volby pilota pro danou zbraň.Jeho prostřednictvím rovněž dochází ke konkrétnímu programování zbraní a po stisku tlačítka odpalu či odhozu zajišťuje jejich korektní vypuštění. Značnou část výpočetní kapacity zaměřovače zabírá ovládací systém pohyblivé lafety KLPHV-30 jež umožňuje vezený kanon GŠ-30-1 polohovat s elevací +5°/-2° a odměrem -1°/+3°.Lafeta je polohována hydraulicky a umožňuje podstatné usnadnění střelby na vzdušný cíl v režimu manévrového boje.Poslední součástí systému SUO-35Č je ovládací systém SPSZ-10 sloužící k autorizaci a programování speciálních zbraní.Ve své podstatě jde o kódovaný, rozbuškami zajištěný počítač umožňující pomocí vlastního klíče pilota a klíče předaného systémem KPSA-3 odjištění speciálních zbraní a jejich přípravu k odpalu. Samotné zaměření zbraně je potom automatické na základě informací poskytnutých KPSA-3 avšak v případě vyslání zvláštního autorizačního kódu je možné zbraně programovat i manuálně dle vůle pilota. Zadání souřadnic cíle a profilu bojového režimu zbraní je zadáváno hlavní klávesnicí na pravém bočním pultu kokpitu.
SDS-27Č (obranný systém letounu) Představuje hlavní neletální obranný systém letounu.Jeho základem je centrální řídící počítač obranných systémů SDC-12 zaznamenávající a zpracovávající informace z defenzivních čidel a umožňující na jejich základě doporučit pilotovi vhodnou taktiku úniku, případněji v nejvyšší nouzi provést zcela automaticky bez ohledu na názor pilota.Primární ochrannou bariéru představuje integrovaný ECM systém L-175 Chibni-M umožňující efektivní zarušení nepřátelských radiokomunikací, datalinkových přenosů a radiolokačního vysílání s možností sledování a využití skokové změny frekvence v nepřátelských radiokomunikacích.V případě potřeby (zejména potom v případě že letoun operuje v rámci misí SEAD) lze tento systém doplnit dvojicí podkřídelních ECM kontejnerů L-005 Sorbtsia (SPS-170) či modernějšími KNITRI SAP-518 a podtrupovým ECM kontejnerem KNITRI SAP-14 čímž lze dosáhnout na frekvencích 1-18GHz prostorového zarušení srovnatelného s efektivností systému ALQ-99 používaného na letounech EA-18G.Obranu letounu proti přímému napadení letounu zajišťuje systém SPO-35Č sdružující jak výstražná čidla radarového ozáření (v tomto plně spolupracuje s pasivním radiolokátorem PRL-2T) tak i optická čidla detekce odpálení PLŘS s IR naváděcí hlavicí.Podporu tomuto systému potom poskytuje systém UV-26 Suchogruz, jež je pomocí integrované cesiové lampy generovat klamný IR obraz letounu v bezpečné vzdálenosti od zádě letounu, dvě kazety ASO-2V s pasivními klamnými cíli (lovušky a dipóly), dvanáct kazet APP-50 s pasivními klamnými cíli (lovušky a dipóly) a konečně dvě kazety KDS-27 s aktivními klamnými cíli.
Datalinková výbavaDatalinková výbava letounu sestává ze základního datalinkového systému Spektr II jež je od roku 2000 standartním datalinkem letounů 4. a 5. generace zavedených ve výzbroji letectev Varšavské smlouvy.Jeho prostřednictvím je zajišťováno obousměrné kódované spojení mezi bojovými letouny, letouny AWACS, pozemními naváděcími stanovišti a družicovými průzkumnými prostředky.Datalink umožňuje zpracovávat informace až o 50 vzdušných cílech v oblasti letounu a zároveň slouží i jako povelový a naváděcí kanál jehož prostřednictvím mohou velící orgány na palubě letounů AWACS či na pozemních velitelských stanovištích vést letouny bez nutnosti předávat rozkazy ústně pomocí nekryté radiové sítě (technicky je zajištěn přenos naváděcích informací přímo do naváděcích systémů letounu).Tento datalink doplňuje datalink DTL-8 jež je používán výhradně v rámci letectva ČSLA a slouží k obdobným účelům s možností zpracovávat 70 vzdušných cílů a navíc informace až o 30 pozemních cílech avšak na rozdíl od datalinku Spektr II není vázán potřebou přímého radiového spojení a pro přenos informací využívá volných datových kapacit v rámci navigačních družic Polárka a komunikačních družic Jitřenka.Tímto způsobem je možné poskytovat předané informace i letounů působícím v rámci tzv.globálního letectva.
IFFIdentifikační výbava letounu sestává z vojenského identifikačního systému ISČS-27 jež je plně kompatibilní s IFF systémy používanými v rámci Varšavské smlouvy.Jeho nastavení je prováděno na zemi před vzletem letounu a je za letu neměnné.Systém je proti zneužití v případě nouzového přistání letounu či jeho pádu na nepřátelském území zajištěn rozbuškami jež je možné odpálit pomocí spínače na pravém zadním elektroštítku a které se shodně s ostatními obdobně zajištěnými systémy v letounu automaticky aktivují ve chvíli kdy dojde ke katapultáži pilota z letounu (respektive ve chvíli kdy katapultážní sedačka po přejetí poloviny délky vodicích kolejnic rozepne koncový spínač zde umístěný).Doplňuje jej systém SO-81 umožňující identifikaci letounu v rámci civilního provozu a v podmínkách jeho navádění pomocí ŘLP.Systém je plně kompatibilní s normami ICAO a jeho nastavení lze provést pomocí čtyř kódových koleček na pravém pultu.
PNK-35Č (pilotážně-navigační komplex letounu) Zahrnuje sestavu prvků a ovládacích zařízení určených k základnímu řízení a navigaci letounu v rámci běžného letového provozu.
PK-35Č (pilotážní komplex) Pilotážní komplex zahrnuje systémy a snímače nezbytné k základnímu ovládání letounu v rámci letové akce a systémy předávající povely posádky řídícím jednotkám letounu, jejich kontrolu a vyhodnocování.Jádrem systému je řídící počítač PPKS-27 zpracovávající naměřené informace z čidel a ovládacích pák a předávající je prostřednictvím pilotážních přístrojů v kokpitu pilotovi a prostřednictvím elektrických serv řídícím plochám (řízení je pro případ výpadku napájecí sítě zálohováno mechanickým přenosem s hydraulickými posilovači řízení). Rychlost a výška letu jsou dynamicky a staticky měřeny pomocí systému VRSS-27 jehož čidla jsou umístěna v pitotově trubici.Měření výšky v rozsahu 0-1000metrů potom doplňuje přesný radiovýškoměr RV-35 (A-049) indikující absolutní výšku letounu nad terénem.Úhly snosu, náběhu a stav proudění vzduchu kolem letounu kontroluje spolu s řídícími povely systém kontroly letových režimů SOS-2 jehož účelem je zajišťovat udržení letounu v adekvátním letovém režimu automatickým přestavováním mechanizace křídla a vyrovnáváním chyb pilota při pilotáži.V případě ohrožení tentýž systém indikuje varování pomocí vizuální a akustické signalizace kokpitu.Doplňuje jej systém ovládání motoru ESOM-VT-27 zajišťující jak hladký chod dvojice motorů Ljulka-Saturn Al-41F v souladu s pokyny sdruženého POMu tak i přenastavování polohovatelných trysek na základě údajů vyhodnocených systémem SOS-2 a udržování provozních stavů subsystémů motorových jednotek a pomocné startovací jednotky.Na oba systémy je přímo napojen autopilotážní systém SAU-35 umožňující automaticky kontrolovaný let v režimu udržování konstantní rychlosti, konstantní výšky, určeného kursu a na základě informací systému NK-35Č i kontrolovaný let po trase.Veškeré zásadní informace o aktuálním režimu letu jsou nahrávány na dvojici havarijních zapisovačů SARPP-35Č umístěných spolu s databankou rekordéru PN-27 ve schránce uvnitř svislé ocasní plochy.
NK-35Č (navigační komplex) Navigační komplex zahrnuje navigační systémy umožňující orientaci letounu v prostoru v rámci krátkodobých i dlouhodobých přeletů, letů po trase a usnadňujících některé letové operace. Jádrem systému je řídící počítač PNKS-27 zpracovávající veškeré získané navigační údaje a prostřednictvím HUDu a levého MFD je předávající pilotovi.Základním navigačním prostředkem je výškový a kursový referenční systém IK-VK-80-10 jež na základě informací poskytovaných systémem PN-35Č vytváří referenční rovinu k níž jsou v průběhu letu vztahovány pokyny navigačního systému pilotovi.Dalšími navigačními prostředky jsou radiokompas AKR-22 (A-318) laditelný pomocí kontrolního panelu na pravém pultu, radiový odpovídač A-611, radiový systém blízké navigace RSBN-27 umožňující navigaci letounu v blízkosti letiště a navigovaný let po okruhu, radiový systém dálkové navigace RSDN-27 umožňující radiové navádění letounu na větší vzdálenosti (do 250km), systém přístrojového přistání ASPS-27 jež je plně kompatibilní se systémy PRGM a ILS schválenými ICAO pro civilní provoz, družicový navigační systém PDS-27 kooperující s družicovou navigační sítí Polárka a konečně systém TNS-27 jež je obdobou systému PDS-27 umožňující přístrojové navedení letounu k tankeru v podmínkách snížené viditelnosti a to až do vzdálenosti umožňující převzít kontrolu finálního sblížení na základě vlastního vizuálního pozorování.
Radiokomunikační systémRadiokomunikační systém letounu zajišťuje spojení letounu s okolím prostřednictvím radiového vysílání.Letoun je vybaven VKV radiostanicí R-800 umožňující obousměrné nekódované spojení v rámci I. a II. leteckého pásma.Jejím analogem je radiostanice R-927 operující ve stejných pásmech avšak v podmínkách na zemi nastavené šifry jež je unikátně používaná v rámci letectva ČSLA (kódovací část je proti zneužití zajištěna rozbuškami).Třetí VKV radiostanicí ve výbavě letounu je radiostanice R-911 jež umožňuje nekryté spojení mezi letouny roje či letky na malé vzdálenosti (radiostanice je úmyslně ponechána v provozním režimu s nízkým výkonem a to tak, že na vzdálenosti větší patnácti kilometrů její vysílání zaniká v okolním šumu) a tím tak neobsazuje hlavní letecká pásma.Čtvrtou a poslední VKV radiostanicí je radiostanice R-142 umožňující v nouzi, tedy v případě zničení anténnho systému PION-27 (zahrnuje dvě anténní radiokomunikační sestavy v horní části obou svislých ocasních ploch a jednu sestavu v náběžné hraně pravé svislé ocasní plochy) či těžkého poškození radioúseku, pomocí separátně umístěné antény a radiostanice omezeně vysílat v morse kódu pomocí přerušovaného klíčování.Poslední klasickou radiostanicí je KV radiostanice R-864L sloužící ke spojení mezi letounem a pozemními jednotkami v případě že letoun operuje v rámci přímé podpory vojsk.Systémy vyšší komunikace jsou zastoupeny laserovým družicovým komunikačním systémem LRP-10, který umožňuje krytou obousměrnou optickou komunikaci letounu s pozemním či vzdušným návodčím a to prostřednictvím družicové sítě Jitřenka.Systém je doplnění radiokomunikačním systémem maloobjemové komunikace umožňující předávání krátkých kódovaných textových zpráv ve velmi krátkém čase a s minimálním rizikem odposlechu.Obdobným způsobem pracuje i systém KPSA-3 umožňující příjem autorizačního kódu systému SPSZ-10.Veškerá radiokomunikace prošlá palubními radiostanicemi je spolu s veškerými zvuky z kokpitu nahrávána kabinovým rekordérem PN-27 a archivována v rámci databanky přidružené systému SARPP-35Č.
Ovládací prvky v kokpitu – komentář snad netřeba…
Napsal: 24 lis 2010, 16:47
