Hotovo: T-55 Irák 1:35 Trumpeter, Tiger I Early 1:35 Academy
Rozpracováno: M47 1:35 Italeri, Sd.Kfz. 251 1:35 Tamiya
Rozpracováno: M47 1:35 Italeri, Sd.Kfz. 251 1:35 Tamiya
Raptor píše:To je pravda nicméně jde o jeho použití.Pro vojenské účely ho zas tak moc nebylo a využívaly jej především ČSD a to až tuším do 1.1.1994 kdy bylo u nás rozpuštěno (od roku 1989 ovšem jeho efektivita díky vykošťování armády byla tak jako tak téměř nulová).Osobně bych v tomto byl spíš pro jeho spojení buď s logistickými útvary a nebo možná ještě lépe s ženisty (od nichž se ostatně tuším v roce 1925 odštěpili).Samozřejmě celé to stojí na předpokladu vytíženosti.Pokud počítáš že železniční spojení v Africe budou spravovat a stavět vojáci železničního vojska potom to smysl má ovšem mít je jen jako vojenské opraváře pro ČSD mi už zas tak logické nepřijde...
Stran spojení zásobování, ono jak kde.Liší se to stát od státu.Někde mají třeba zásobování PH součástí letištních respektive technických služeb, jinde jako samostatný odřad.
PantherG píše:Chlapci chlapci......
Ze KTERÉ DOBY je ten přehled??????? Raptore: ber v potaz jednu věc: odkdy se začal používat termín "LOGISTIKA"?
Chce to trošku časovou osu....jistě...někdy v sedmdesátých - osmdesátých letech se mohlo VEŠKERÉ tzv. "týlové zabezpečení" (nebojové složky) sloučit pod logistiku...
Ad vrtulníky: v letech 50tých (minimálně) byly vrtulníky u "spojovacích leteckých pluků","případně u "leteckého dopravního pluku" ....historikové mi laskavě prominou,pokud jsem neuvedl přesné názvy - jsou dohledatelné...
Řadová pěchota a výsadkáři
Pokračovací výcvik pěchoty prakticky navazoval na předchozí základní výcvik ovšem tentokrát již v konkrétních budoucích bojových podmínkách. Po rozdělení do výcvikových rot vedených vždy jedním žoldnéřem (velitelé čet a družstev byli jednotlivě vybráni z řad posluchačů s nejlepšími výsledky s ohledem na dosud prokázané velitelské a organizační schopnosti) byla každému pěšáku rozdána plná výzbroj a výstroj (doplněk ke stávající pracovní uniformě a ubytovací výbavě) sestávající se z:
Výstrojní součástky
1)Kompletní polní uniforma a vojenské boty (provedení letní-zimní, oboustranně maskovací vzor „lámaná skála“ (zimní provedení doplněné jednostranně 50 procentním pokrytím bílými skvrnami a celobílou převlečnou pláštěnkou nesenou v batohu))
2)Nosné řemení (široké kožené řemení s úpony pro připevnění zákopnického a zbraňového vybavení)
3)Opasek s kombinovaným pouzdrem pro osobní zbraň Husqvarna m/07 a dva zásobníky, pouzdrem bodáku FA520-50-A, polní lahví o objemu 2l, čtyřmi sumkami pro 8 kusů 30 raných zásobníků zbraně BG51 a závěsem pro dva ruční granáty
4)Válcové pouzdro s protichemickou výstrojí (plynová maska T48-P s jednotným vizorem, jednorázové protichemické rukavice, boty a pláštěnka) s úpony na řemení
5)Lopatka s koženým pouzdrem k zavěšení na řemení
6)Polní batoh se zvláštními schránkami na 300 nábojů pro hlavní zbraň, 50 nábojů na osobní zbraň,schránkou pro osobní odmořovací soupravu, základní lékařský balíček, čistícím vybavením pro zbraně a závěsy pro spací pytel, těžkou výzbroj (miny, pancéřovky a munice pro ně, protitankové granáty, …) a prostorem pro osobní věci a potravinové dávky
7)Přilba M50 (modifikace švédské helmy M37 doplněné o ochranný pás přes uši a zadní část krku a síťovinu k upevnění maskovacích prostředků)
Binokulární dalekohled s měrným křížem
Výzbrojní součásti:
1)Útočná puška Befrielse gevär BG51 s 8 zásobníky
2)Osobní pistole Husqvarna m/07 se dvěma zásobníky
3)Oboustranně broušený bodák FA520-50-A délky 520mm s montáží na BG51 a rukojení s pásovinovým krytem ruky pro případ jeho použití jako sečné zbraně
4)Útočný nůž FA150-10 s vložkou pro uložení ve výstelce vojenských bot
5)Signální pistole SG44 s koženým pouzdrem pro zavěšení na řemení a pásem pro osm světlicových nábojů k upnutí na boty (přidělováno pouze velitelům formací od velitele čety výše)
Poznámka: K výše uvedenému seznamu je třeba připočítat vybavení a munici vydávané před nástupem k bojové činnosti či výcviku s ostrou municí:
1)Čtyři balíčky plastické trhaviny Composition-4 se sadou časových chemických rozbušek
2)2-4 ruční granáty F1, RG-42, RGD-5 případně
3)4 dýmovnice (2x bílá, 1xzelená a 1xčervená)
4)500 nábojů 7,92x33mm
5)60 nábojů 9mm patron m/07
Zvláštní modifikace výzbroje a výstroje byly potom prováděny individuálně u vojáků vybraných ke specializovanému výcviku, konkrétně:
1)Kulometčíci
Kulometčík nesl namísto hlavní zbraně lehký pěchotní kulomet BAR s plným palebným průměrem munice. Ve variantě pro palebnou podporu čety byl střelec vybaven kulometem M2 přičemž střeleckou trojnožku a druhou část munice nesl jemu podřízený nabíječ.I v tomto případě střelec nenesl hlavní zbraň, nabíječ měl pro hlavní zbraň sníženou zásobu munice na polovinu.
2)Tankoborníci
Střelec nesl rozloženou zbraň AT1 (firmou Bofors licenčně vyráběná americká M9A1 Bazooka) a 2 rakety, nabíječ dvounožku pro podepření ústí zbraně a 8 raket, z výstroje obou byla vynechána plastická trhavina, zásoba munice pro hlavní zbraň byla u obou snížena na polovinu
3)Ženisté
Každý ženista nesl vybavení pro hledání a zneškodňování min (jednoduchou bateriovou skládací minohledačku a sadu nářadí), nůžky pro stříhání drátů, zdvojnásobený příděl plastické trhaviny k ničení zátarasů, jednostranně broušený ženijní bodák FA520-50-B s pilkou na hřbetu, dvě protipěchotní miny, krumpáč a láhev s hořlavinou.Z důvodu snížení hmotnosti byla zásoba munice pro hlavní zbraň snížena na polovinu.Variantně mohli být ženisté vybaveni dvěma těžkými protitankovými minami M1, sadou protitankových granátů RKG-3M, v případě podpory logistickými jednotkami i opevňovacími prostředky a vybavením.
4)Plamenometníci
U každého plamenometníka byla hlavní zbraň nahrazena neseným plamenometem Husqvarna FW10 (licenční plamenomet M1A1) se zásobou hořlavin a hnacího plynu ve třech tlakových lahvích na zádové ústroji.Vzhledem k této výbavě plamenometník nenesl batoh přičemž jeho obsah byl rozdělen do dvou objemných mošen jimiž jsou nahrazeny původní sumky pro nesení zásobníků hlavní zbraně.Přilba plamenometníka je doplněna sklopným obličejovým tepelným štítem pro práci zblízka
5)Minometníci
Velitel minometné skupiny nesl složený pěchotní minomet M19 ráže 60mm s podstavcem a zaměřovací stolicí.Podřízeni mu byli dva pomocníci přepravující každý po dvaceti kusech tříštivých min.U všech členů minometného družstva byla z důvodu snížení nesené hmotnosti snížena zásoba munice pro hlavní zbraň na polovinu.
6)Zdravotníci
Zdravotník byl vybaven dvěma brašnami se základním lékařským vybavením pro poskytnutí základního ošetření zranění na bojišti.Brašny jsou neseny na popruzích přepnutelných buď k nosnému řemení nebo k přehození kolem krku.
7)Radisté
Radista byl vybaven radiostanicí Ericsson SQE-5C napájenou akumulátorem, který bylo možné nabíjet pomocí ručního generátoru.Celý komplet byl nesen ve dvou mošnách na
Mimo výše uvedené specializace byly z fyzicky nejzdatnějších vojáků sestaveny výcvikové roty, které měly projít výsadkářským výcvikem.U nich byla útočná puška BG51 nahrazena odlehčenou puškou BG51B se sklopnou pažbou a vojáci byli vybaveni rekonstruovaným batohem tak, aby jej bylo možné nosit i pod seskokovým padákem.Opasek rovněž prošel úpravou přičemž jeho přední část byla uprázdněna pro zavěšení záložního padáku.Specializovaní vojáci byli vybaveni obdobně jako u řadové pěchoty s výjimkou plamenometníků, které u výsadkářů nahradili ostřelovači kteří se od řadového výsadkáře lišili pouze puškou SAFN 1949 s teleskopickým hledím a zásobou 200 nábojů 7,65x53 Mauser nesenou namísto hlavní zbraně (ostřelovačské pušky SAFN 1949 se vyskytovaly i u řadové pěchoty ovšem jejich přidělení nebylo stálé a záleželo na vůli velitele roty komu a jak je přidělí (rozdělit mohl celkem 5 pušek na rotu se zásobou 200 nábojů pro každou zbraň)).
Organizace výcvikových rot byla provedena s ohledem na jejich následný převod do aktivní služby v podobě řadových rot.Základem roty byla dvanácti členná družstva zahrnující dva tankoborníky (střelec v hodnosti Immunes, nabíječ v hodnosti Miles Gregarius), dva střelce s lehkými kulomety (oba v hodnosti Immunes), zdravotníkem (v hodnosti Immunes) a šesti střelci (v hodnosti Miles Gregarius do níž byli povýšení po absolvování základního výcviku z hodnosti Tirones).Družstvu velel poddůstojník v hodnosti Optio.Ze tří družstev byla sestavena četa pod velením důstojníka v hodnosti Centurio (Centurio zároveň velel prvnímu družstvu) a z deseti řadových čet a dvojice speciálních družstev se skládala rota pod velením důstojníka v hodnosti Pilus Prior (žoldnéř, zároveň velel první četě).Speciální družstva byly určené jako ženijní družstvo a družstvo palebné podpory.Ženijní družstvo sestávalo z dvanácti ženistů v hodnosti Immunes pod velením Optia.Družstvo palebné podpory potom sestávalo z dvojice minometných skupin (střelci v hodnosti Immunes, pomocníci v hodnosti Miles Gregarius), dvojice kulometných skupin pro palebnou podporu roty (střelci v hodnosti Immunes, nabíječi v hodnosti Miles Gregarius) a dvojice plamenometníků (oba v hodnosti Miles Gregarius).Velitelem družstva palebné podpory byl opět poddůstojník v hodnosti Optio. Výsadkové roty byla organizována obdobně s absencí ženijních družstev a plamenometníků v četách palebné podpory.
Samotný výcvik byl pro řadové střelce zahájen základním výcvikem pohybu po bojišti a střeleckým výcvikem z hlavních a osobních zbraní.Výcvik specialistů probíhal odděleně s ohledem na charakter jejich speciálních zbraní a speciálního vybavení.Společný výcvik následoval dle úrovně nabytých schopností po zhruba dvou měsících základního výcviku přičemž během dvanácti měsíců měli posluchači zvládnout základní vedení bojové činnosti v sestavě roty.První plně vycvičené roty tak byly z výcviku vyřazeny v lednu 1953 kdy z nich byla v Sorelle pod velením tribunae Ericha Zimmermanna sestavena I.pěší divize „Primarius“, kterou do prosince 1953 následovaly další čtyři pěší divize, konkrétně II.pěší divize „Fidelites“ pod velením tribunae Johna Faarlese, III.pěší divize „Defensores“ pod velením tribunae Barryho Martina, IV.pěší divize „Praetoria“ pod velením tribunae Jeana Garniera a V.pěší divize „Adamas“ pod velením tribunae Ernsta Hasslera. Tím byl splněn základní plán pro výcvik pěších jednotek, přičemž nádavkem byl vycvičen velitelský sbor pro dalších deset divizí, které měly být zformovány z polských dobrovolníků a odvedenců po vylodění na území Polské lidové republiky.
Poznámka: Každá divize byla zformována ze tří pluků pod velením žoldnéře v hodnosti Praefectus přičemž každý pluk se sestával z pěti praporů (každý po třech rotách) pod velením žoldnéřů v hodnosti Tribuni.Jedna divize tak sestávala přibližně z 17300 mužů.
Výsadková divize byla podrobena podstatně intenzivnějšímu a odbornějšímu výcviku v porovnání s řadovou pěchotou. Jeho základem byl denní i noční výcvik zaujímání postavení a bojové činnosti ve vždy náhodně vybraném terénu a sílách formací, výcvik v navádění a značkování cílů pro bitevní letouny, výcvik v diverzní činnosti a provádění průzkumných a výzvědných úkolů a konečně výcvik v údržbě a obsluze padáku spojený s pozemní přípravou k parašutistickému výcviku.
Specializovaný výcvik výsadkářů trval pochopitelně podstatně déle než výcvik řadové pěchoty.Pozemní výcvik ve výše jmenovaných činnostech zahrnoval osmnáct měsíců komplexního pozemního výcviku na který navázalo dalších šest měsíců výcviku v praktickém výsadkovém výcviku, který byl prováděn z letounů Tp-79 dodaných do Sorsele švédským letectvem.Za operační byla I.výsadková divize „Sciates“ pod velením tribunae Alberta Boucherta prohlášena v únoru 1953 (zpoždění bylo způsobeno výkyvy počasí při praktickém výsadkovém výcviku).
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků